Carmina Burana je sbírka 250 veršovaných textů sepsaných na začátku 13. století. Její původ se nejčastěji klade do opatství Benediktbeuren jižně od bavorského Mnichova (tam byla sbírka také roku 1803 nalezena), ale jsou i jiné teorie obhajující například klášter v Seckau, a jiné lokality. Název "Carmina Burana" lze s trochou nadsázky přeložit jako "Písně populární". Krom duchovních a mravoučných písní obsahuje i množství písní satirických, politických, bakchických, milostných, ba i erotických. Většina z nich je v latině, ostatní v němčině. Některé jsou opatřeny i hudebním zápisem, byť originálním a jinde se nevyskytujícím. Překlady vám snad pomohou udělat si představu i o tom, které písně nebo jejich části jsou určeny pro ženský zpěv, které pro mužský, a kde by byl na místě sbor.


Amor volat undique
Ave formosissina
Bacche bene venies
Cignus ustus cantat
Circa mea pectora
Dies, nox et omnia
Dulcissime
Ecce gratum
Ego sum abbas
Estuans interius

Floret silva nobilis
Fortune plago vulnera
Fulget dies celebris
Chramer, gip die varwe mir
Ich was ein chint so wolgetan
In taberna
In truitina
O Fortuna
Omnia sol temperat
Sic mea fata

Si puer cum puellula
Stetit puella
Swaz hie gat umbe
Tempus est iocundum
Tempus transit gelidum
Veni, veni, venias
Veris dulcis
Veris leta facies
Were diu werlt alle min



Amor volat undique

Amor volat undique,
captus est libidine.
Iuvenes, iuvencule
coniunguntur merito.

Siqua sine socio,
caret omni gaudio;
tenet noctis infima
sub intimo
cordis in custodia:
fit res amarissima.

Amor létá po světě

Amor léta po světě,
uchvácen je touhou,
mladíci a mladice,
jsou správně párováni.

Dívka bez milence
přichází o všechna potěšení;
zůstává celou temnou noc
ukryta
v hlubinách svého srdce:
to je velmi trpký osud.


Ave formosissima

Ave formosissima,
gemma pretiosa,
ave decus virginum,
virgo gloriosa,
ave mundi luminar,
ave mundi rosa,
Blanziflor et Helena,
Venus generosa!

Zdrávas, nejkrásnější

J



Bacche bene venies

Bacche, bene venies, gratus et optatus,
per quem noster animus fit letificatus.

Istud vinum, bonum vinum, vinum generosum,
reddit vinum curialem, probum animosum.

Hec sunt vasa regia quibus spoliatur
Jerusalem et regalis Babylon ditatur.

Bacchus firtis superans pectora virorum
in amorem concitat animos eorum.

Bakchus sepe visitans mulierum genus
facit eas bubditas tibi, o tu Venus.

Bakchus venas penetrans calido liquore
facit eas igneas Veneris ardore.

Bacchus lenis leniens curas et dolores
confert iocum gaudia, risus et amores.

Bacchus mentem femine solet hic lenire
cogit eam citius viro consentire.

Aqua prorsus coitum nequit impetrare,
Bacchus illam facile solet expugnare.

Bacchus numen faciens hominem iocundum,
redit eum pariter doctum et facundum.

Bachus deus inclite, comnes hic astantes
leti simus munera tua prelibantes.

Omnes tibi canimus maxima preconia,
te laudantes merito tempora per omnia.

Bakcha pěkně přivítejme

Bakcha pěkně přivítejme, veselého a srdečného,
skrze něhož se naše srdce šťastným stává.

Tohle víno, dobré víno, víno ušlechtilé,
dělá člověka družnějším, smělejším a oduševnělejším.

Tu jsou královské amfory kradené v Jeruzalémě,
by královsky obohatily Babylón.

Když Bakchus odvážně dobude mysl mužovu,
pohání jeho srdce do zamilovanosti.

Bakchus rovněž navštěvuje ženské plémě
činíc je poddaným tobě, ó Venuše.

Bakchus do žil proniká ohnivým nápojem
rozdmýchávaje tak lásky žár.

Bakchus něžně konejší starost i bolest
přinášejíc zpět slasti veselí, smíchu a lásky.

Bakchus často dovede ženskou umíněnost
proměnit ve svolnost.

Voda nikdy dva lidi nesblíží,
leč Bakchus snadno spojí je jako podmanitel.

Božská síla bakchova dělá muže rozvernými,
činíc je učenými i výmluvnými.

Bakchu, bože proslulý, naše slavnostní shromáždění
je šťastno, že může užívat tvých darů.

Všichni tobě zpíváme v slavnostním kruhu,
chválíme tě, jak zasloužíš si, teď a provždycky.


Cignus ustus cantat

Olim lacus colueram,
olim pulcher extiteram,
dum cignus ego fueram.

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Girat, regirat garcifer;
me rogus urit fortiter;
propinat me nunc dapifer,

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Nunc in scutella iaceo,
et volitare nequeo
dentes frendentes video:

Miser, miser!
modo niger
et ustus fortiter!

Pečená labuť

Kdysi jsem žila na jezeře,
kdysi jsem byla krásná,
to když jsem ještě bývala labutí.

Běda, běda!
Nyní černám
a peču se!

Sluha mne otáčí na rožni,
peču se na hranici:
stolník mne již nese na stůl.

Běda, běda!
Nyní černám
a peču se!

Teď ležím na talíři,
nikdy už nepoletím,
již vidím obnažené zuby:

Běda, běda!
Nyní černám
a peču se!



Circa mea pectora

Circa mea pectora
multa sunt suspiria
de tua pulchritudine,
que me ledunt misere.

Manda liet,
Manda liet,
min geselle
chumet niet.

Tui lucent oculi
sicut solis radii,
sicut splendor fulguris
lucem donat tenebris.

Manda liet,
Manda liet,
min geselle
chumet niet.

Vellet deus, vallent dii
quod mente proposui:
ut eius virginea
reserassem vincula.

Manda liet,
Manda liet,
min geselle
chumet niet.

V mém srdci

V mém srdci
je mnoho touhy
po tvé kráse,
což mne trápí.

Manda liet,
Manda liet,
moje milá
nepřichází.

Tvé oči září
jako sluneční paprsky,
jako záblesk světla,
jenž prozařuje temnotou.

Manda liet,
Manda liet,
moje milá
nepřichází.

Dovol bože, dovolte bozi
co na mysli mám:
jejímu panenství
povolit okovy.

Manda liet,
Manda liet,
moje milá
nepřichází.



Dies, nox et omnia

Dies, nox et omnia
michi sunt contraria;
virginum colloquia
me fay planszer,
oy suvenz suspirer,
plu me fay temer.

O sodales, ludite,
vos qui scitis dicite
michi mesto parcite,
grand ey dolur,
attamen consulite
per voster honur.

Tua pulchra facies
me fay planszer milies,
pectus habet glacies.
A remender
statim vivus fierem
per un baser.

Den, noc a vše

Den, noc a vše
je proti mně;
dívčí švitoření
mne rozplakává,
často vzdychám,
a to vše mne leká.

Ó přátelé, obveselte mne,
nevíte, co říkáte,

velké je mé hoře,



Tvá krásná tvář
nutí mne plakat tisíckrát,
tvé srdce je z ledu.
Jako lékem
oživen bych byl
polibkem.



Dulcissime

Dulcissime,
totam tibi subdo me!

Nejsladší

Nejsladší,
jen tobě se zcela poddávám!



Ecce gratum

Ecce gratum
et optatum
Ver reducit gaudia,
purpuratum
floret pratum,
Sol serenat omnia.
Iamiam cedant tristia!
Estas redit,
nunc recedit
Hyemis sevitia.

Iam liquescit
et decrescit
grando, nix et cetera;
bruma fugit,
et iam sugit
Ver Estatis ubera;
illi mens est misera,
qui nec vivit,
nec lascivit
sub Estatis dextera.

Gloriantur
et letantur
in melle dulcedinis,
qui conantur,
ut utantur
premio Cupidinis:
simus jussu Cypridis
gloriantes
et letantes
pares esse Paridis.

Pohleď, veselé

Pohleď, veselé
a srdečné
jaro navrací radosti,
purpurové
květy pokrývají louky,
slunce vše prosvětluje.
Smutek je teď u konce!
Léto se navrací,
rovněž odchází
krutost zimy.

Nyní tají
a mizí
led, sníh a tak dále;

nešťastná duše toho,
kdož nežije
nebo netouží
podle zákona léta.

Slaví
a radují se
v . . .



Ego sum abbas

Ego sum abbas Cucaniensis
et consilium meum est cum bibulis,
et in secta Decii voluntas mea est,
et qui mane me quesierit in taberna,
post vesperam nudus egredietur,
et sic denudatus veste clamabit:

Wafna, wafna!
quid fecisti sors turpassi
Nostre vite gaudia
abstulisti omnia!

Jsem opat

Jsem opat z Cockaigne
a můj synod je složen z pijanů,
chtěl bych být v řádu Decius
a kdokoli by mne nalézl v hospodě
po nešporách odejde nahý
a připraven o šaty bude volat:

Běda, běda!
Cos to učinil, nejhanebnější osude!
Radosti mého života
jsi mi všechny vzal!



Estuans interius

Estuans interius
ira vehementi
in amaritudine
loquor mee menti:
factus de materia,
cinis elementi
similis sum folio,
de quo ludunt venti.

Cum sit enim proprium
viro sapienti
supra petram ponere
sedem fundamenti,
stultus ego comparor
fluvio labenti,
sub eodem tramite
nunquam permanenti.

Feror ego veluti
sine nauta navis,
ut per vias aeris
vaga fertur avis;
non me tenent vincula,
non me tenet clavis,
quero mihi similes
et adiungor pravis.

Mihi cordis gravitas
res videtur gravis;
iocis est amabilis
dulciorque favis;
quicquid Venus imperat,
labor est suavis,
que nunquam in cordibus
habitat ignavis.

Via lata gradior
more iuventutis
inplicor et vitiis
immemor virtutis,
voluptatis avidus
magis quam salutis,
mortuus in anima
curam gero cutis.

Uvnitř hořím

Uvnitř hořím,
prudkým hněvem,
rozlícen,
říkám si:
stvořen z podstaty
prachu elementů
jsem jako list,
s nímž si vítr pohrává.



Floret silva nobilis

Floret silva nobilis
floribus et foliis.

Ubi est antiquus
meus amicus?
Hinc equitavit,
eia, quis me amabit?

Floret silva undique,
nah min gesellen ist mir we.

Gruonet der walt allenthalben,
wa ist min geselle alse lange?
Der ist geriten hinnen,
o wi, wer sol mich minnen?

Na stromech raší

Na stromech raší
květy a listy.

Kdo ví,
kde je můj milý?
Odjel pryč,
ach, kdo mne bude milovat?

Stromy raší všude kolem
a já toužím po svém milém.

Stromy se všude kolem zelenají,
kde je můj milý tak dlouho?
Odjel pryč,
ó jej, kdo mne bude milovat?



Fortune plango vulnera

.

Fortune plango vulnera
stillantibus ocellis
quod sua michi munera
subtrahit rebellis.
Verum est, quod legitur,
fronte capillata,
sed plerumque sequitur
Occasio calvata.

In Fortune solio
sederam elatus,
prosperitatis vario
flore coronatus;
quicquid enim florui
felix et beatus,
nunc a summo corrui
gloria privatus.

Fortune rota volvitur:
descendo minoratus;
alter in altum tollitur;
nimis exaltatus
rex sedet in vertice
caveat ruinam!
nam sub axe legimus
Hecubam reginam.

Naříkám pod ranami Štěstěny

překlad: Radka Kovářová, úprava: Roman Vaverka

Naříkám pod ranami Štěstěny
s očičkama slzícíma,
protože mně své dary
odebrala, bouřím se.
Je pravda, že volím
čelo vlasaté,
ale většinou následuji
Příležitost plešatou.

Na trůnu Štěstěny
jsem seděl povýšený,
pestrými květy
úspěchu korunovaný;
Tehdy jsem zazářil
šťastný a blažený,
nyní jsem klesl z
nejvyšší slávy k prostotě.

Kolo Štěstěny se točí,
přebývající padají,
jiný je vysoko vyzdvižen.
Nad ostatní vyvýšen
sedí král na vršku -
ať vyvaruje se pádu!
Vždyť jsme se shromáždili pod nebem
královny Hekabé *.


* Hekabé - manželka trojského krále Priama. Vrahovi svého posledního syna vyškrábala oči. Při útoku pomsty chtivého davu proměněna bohy v fenu.




Fulget dies celebris

F

Z

J



Chramer, gip die varwe mir

Chramer, gip die varwe mir,
die min wengel roete,
damit ich die jungen man
an ir dank der minnenliebe noete.
Seht mich an,
jungen man!
lat mich iu gevallen!

Minnet, tugentliche man,
minnecliche frouwen!
minne tuot iu hoch gemout
unde lat iuch in hohen eren schouwen
Seht mich an
jungen man!
lat mich iu gevallen!

Wol dir, werit, daz du bist
also freudenriche!
ich will dir sin undertan
durch din liebe immer sicherliche.
Seht mich an,
jungen man!
lat mich iu gevallen!

Kramáři, dej mi barvu

Kramáři, dej mi barvu,
abych měla líčka červená,
pak se mladíci
do mne bez váhání zamilují.
Pohleď na mne,
mládenče!
Potěš mne!

Milujte, dobří mužové,
ženy hodné lásky!
Láska pozvedne vaši duši
a dá vám čest.
Pohleď na mne,
mládenče!
Potěš mne!

Buď pozdraven Světe,
tys tak přátelský!
Budu ti oddaná
kvůli radostem, jež poskytuješ.
Pohleď na mne,
mládenče!
Potěš mne!



Ich was ein chint so wolgetan

Ich was ein chint so wolgetan,
virgo dum florebam,
do brist mich diu werlt al,
omnibus placebam.

Hoy et oe!
maledicantur tilie
iuxta viam posite!

Ia wolde ih an die wisen gan,
flores adunare,
do wolde mich ein ungetan
ibi deflorare.

Er nam mich bi der wizen hant,
sed non indecenter,
er wist mich div wise lanch
valde fraudulenter.

Er graif mir an daz wize gewant
valde indecenter,
er fuorte mih bi der hant
multum violenter.

Er sprach: "Vrowe, gewir baz!
nemus est remotum".
Dirre wech, der habe haz!
planxi et hoc totum.

"Iz stat ein linde wolgetan
non procul a via,
da hab ich mine herphe lan,
tympanum cum lyra".

Dor ev zű der linden chom,
dixit: "Sedeamus",
div minne twanch sęre den man-
"Ludum faciamus!"

Er graif mir an den wizen lip,
non absque timore,
er sprah: "Ich mache dich ein wip,
dulcis es cum ore!"

Er warf mir űf daz hemdelin,
corpore detecta,
er rante mir in daz purgelin
cuspide erecta.

Er nam den chocher unde den bogen,
bene venabatur!
der selbe hete mich betrogen.
"Ludus compleatur!"

Byla jsem dítko tak sladké

Byla jsem dítko tak sladké,
panna v rozkvětu,
tys byl můj celý svět,
všemu jsem věřila.

Ó jej, ó je!
pohaněna pod lípou
stojící u cesty!

B


tam přišla jsem o panenství.

B




Uchopil mne
velice neslušně,

velmi divoce.

Řekl:"Paní,
les je daleko."



Tam stála lípa hezká
nedaleko cesty



Když jsme pod tu lípu přišli,
řekl:"Posaďme se",



Vzal mne do svého objetí,
beze strachu,
řekl:"Učiním tě ženou,
sladká je tvá tvářička".

Nechal mne, když košilku mi svlékl,
s tělem obnaženým
pak klín můj proklál
šípem vztyčeným.

B




E

E

Z

J



In truitina

In truitina mentis dubia
fluctuant contraria
lascivus amor et pudicitia.

Sed eligo quod video,
collum iugo prebeo:
ad iugum tamen suave transeo.

Na vážkách

Na vážkách rozumu nejistých
kolísajících mezi protiklady
prostopášné lásky a stydlivostí.

Ale vyvolím, co vidím,
zasnoubím se, nastavím vaz:
Přesto přijdu k jařmu sladkému.



O Fortuna

O Fortuna,
velut luna
statu variabilis,
semper crescis
aut decrescis;
vita detestabilis
nunc obdurat
et tunc curat
ludo mentis aciem,
egestatem,
potestatem
dissolvit ut glaciem.

Sors immanis
et inanis,
rota tu volubilis,
status malus,
vana salus
semper dissolubilis,
obumbrata
et velata
michi quoque niteris;
nunc per ludum
dorsum nudum
fero tui sceleris.

Sors salutis
et virtutis
michi nunc contraria,
est affectus
et defectus
semper in angaria.
Hac in hora
sine mora
corde pulsum tangite;
quod per sortem
sternit fortem,
mecum omnes plangite!

Ó Štěstěno

Ó štěstěno,
jsi jako měsíc,
jsi proměnlivá,
někdy rosteš,
jindy ubýváš;
nenáviděný živote
nejprve soužíš,
pak chlácholíš
jako fantazie . . .;
majetek,
moc
pak tají jako led.

Osude ohromný
i prázdný,
tvé kolo se točí,
jsi zlovolný,
zdraví je marnost
a vždy vadne do nicoty
stíny
a závoji
tím rovněž mne trápíš ;
v rámci hry
svá holá záda
nesu tvé ničemnosti.

Osud je proti mně
ve zdraví
i v ctnosti,
povzbuzuje
i skličuje,
vždy však zotročuje.
Tak v této hodině
bez prodlení
pžethne znějící struny;
dokud osud
bude zabíjet hráče,
všichni se mnou plačte!



Omnia sol temperat

Omnia sol temperat
purus et subtilis,
novo mundo reserat
faciem Aprilis,
ad amorem properat
animus herilis
et iocundis imperat
deus puerilis.

Rerum tanta novitas
in solemni vere
et veris auctoritas
jubet nos gaudere;
vias prebet solitas,
et in tuo vere
fides est et probitas
tuum retinere.

Ama me fideliter,
fidem meam noto:
de corde totaliter
et ex mente tota
sum presentialiter
absens in remota,
quisquis amat taliter,
volvitur in rota.

Slunce vše zahřívá

Slunce vše zahřívá
čistě a jemně,
opět se světu zjevuje
tvář dubna,
lidská duše
je pobízena k lásce
a radostem ovládaným
božím kloučkem.

Všechna tato znovuzrození
v jarním veselí
a síla jara
přikazují nám oslavovat;
ukazují dobře známé cesty
a v tom jarním čase
je . . . a správné
vzít sobě, co je tvé.

Miluj mne věrně,
pohleď jak jsem věrný:
celým svým srdcem
a celou svou duší
jsem s tebou,
dokonce i když jsme vzdáleni.
Kdokoli miluje
v kole se točí.



Swaz hie gat umbe

Swaz hie gat umbe,
daz sint alles megede,
die wellent an man
allen disen sumer gan!

Chume, chum, geselle min,
ih enbite harte din,
ih enbite harte din,
chume, chum, geselle min.

Suzer rosenvarwer munt,
chum un mache mich gesunt
chum un mache mich gesunt,
suzer rosenvarwer munt.

Tady všude okolo

Tady všude okolo
je spousta dívek,
chtějí být bez mužů
celé léto!

Přijď, přijď, lásko má,
toužím po tobě,
toužím po tobě,
přijď, přijď, lásko má.

Sladké růžové rty,
přijďte a učiňte mne lepším,
přijďte a učiňte mne lepším,
sladké růžové rty.



Sic mea fata

÷

Sic mea fata canendo solor,
ut nece proxima facit olor.
Roseus effugit ore color,
blandus inest meo cordi dolor.
Cura crescente,
labore vigente,
vigore labente,
miser morior,

hei morior, hei morior, hei morior!
dum quod amem cogor, sed non amor.

Si me dignetur quam desidero,
felicitate Jovem supero.
nocte cum illa si dormiero
si sua labra semel suxero.
mortem subire,
placenter obire,
vitamque finire
libens potero,

hei potero, hei potero, hei potero.
tanta si gaudia recepero.

Ubera cum animadverterem
optavi manus, ut involverem,
simplicibus mammis ut alluderem
sic cogitando sensi Venerem,
sedit in ore
rosa cum pudore,
pulsatus amore
quod os lamberem,

hei lamberem, hei lamberem, hei lamberem,
luxuriando per characterem.

Tak můj osud

překlad: Radka Kovářová, úprava: Roman Vaverka

Tak mne můj osud těší,
jako labuť, když zpívá před smrtí.
Barva růžová vyprchala z úst,
není v mém srdci bolest vábivá.
Starost roste,
strast sílí,
svěžest uniká,
ubohý umírám,

hej umírám, hej umírám, hej umírám!
Protože miluji, ale nejsem milován.

Uzná-li mne za hodna, jak toužím,
plodností Jova předčím.
Budu-li s ní v noci spát,
budu-li její rty jedinkrát sát.
smrt se blíží,
touha umírá,
a život končí,
rád, budu-li moci,

hej budu-li moci, hej budu-li moci, hej budu-li moci,
jestliže přijmu velké potěšení.

Na ňadra když bych obrátil pozornost,
ruce jsem vyvolil, abych je zahalil,
hrál bych si s nahými prsy.
Když tak o tom přemýšlím, pocítil jsem Venuši,
mešká v ústech,
růže se studem,
tepu láskou,
ježto ústa bych líbal,

hej líbal bych, hej líbal bych, hej líbal bych,
musím hýřit charakterem.



Si puer cum puellula

Si puer cum puellula
moraretur in cellula,
felix coniunctio.
Amore suscrescente
pariter e medio
avulso procul tedio,
fit ludus ineffabilis
membris, lacertis, labii.

Když mladík s dívkou

Když mladík a dívka
dlí v komůrce,
šťastni jsou v spojení.
Láska povstává
mezi nimi,
stud je odložen,
nepopsatelná hra začíná
v jejich údech, pažích a rtech.



Stetit puella

Stetit puella
rufa tunica;
si quis eam tetigit,
tunica crepuit.
Eia.

Stetit puella
tamquam rosula;
facie splenduit,
os eius fioruit.
Eia.

Z

J



Tempus est iocundum

Tempus est iocundum,
o virgines,
modo congaudete
vos iuvenes.

O, o, o,
totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus, novus amor
est, quo pereo.

Mea me confortat
promissio,
mea me deportat
negatio.

Tempore brumali
vir patiens,
animo vernali
lasciviens.

Mea mecum ludit
virginitas,
mea me detrudit
simplicitas.

Veni, domicella,
cum gaudio,
veni, veni, pulchra,
iam pereo.

(verze II.)

Tempus est iocundum,
o virgines,
modo congaudete
vos iuvenes.

O, o, totus floreo,
iam amore virginali
totus ardeo,
novus novus amor
est, quo pereo.

Cantat philomena
sic dulciter,
et modulans auditur;
intus caleo.

Flos est puellarum,
quam diligo,
et rosa rosarum,
quam sepe video;

Tua me confortat
promissio,
tua me deportat
negatio.

Tua mecum ludit
virginitas,
tua me detrudit
simplicitas.

Sile, philomena,
pro tempore,
surge cantilena
de pectore.

Tempore brumali
vir patiens,
animo vernali
lasciviens.

Veni, domicella,
cum gaudio,
veni, veni, bella,
iam pereo.

Veselý je čas

Veselý je čas,
ó dívky,
potěšte se s nimi,
vy mládenci.

O, o, o,
všechno kvete,
já láskou hořím,

nová, nová láska
je to, čím zmírám.

V




V zimním čase
muž stoná,
závan jara
činí jej toužícím.

Mé panenství
činí mne . . .,
má prostota
zdží mne zpátky.

Přijď, paní,
s radostí,
přijď, přijď, krásná,
zmírám.



Tempus transit gelidum

.

Tempus transit gelidum,
mundus renovatur,
verque redit floridum,
forma rebus datur.
avis modulatur,
modulans letatur
avis modulatur
modulans letatur
lucidior
et lenior
aer iam serenatur;
iam florea,
iam frondea
silva comis densatur.

Tendit modo retia
puer pharetratus;
cui deorum cuna
prebet famulatus,
cuius dominatus
nimium est latus,
per hunc triumphatus
sum et sauciatus:
pugnaveram
et fueram
in primis reluctatus,
sed iterum
per puerum
sum Veneri prostratus.

Ludunt super gramina
virgines decore,
quarum nova carmina
dulci sonant ore.
annuunt favore
volucres canore,
favet et odore
tellus picta flore.
cor igitur
et cingitur
et tangitur amore,
virginibus
et avibus
strepentibus sonore.

Unam, huius vulnere
saucius, amavi,
quam sub firmo federe
michi copulavi.
fidem, quam iuravi,
numquam violavi;
rei tam suavi
totum me dicavi.
quam dulcia
sunt basia
puelle! iam gustavi:
nec cinnamum
et balsamum
esset tam dulce favi!

Čas přešel mrazivý

překlad: Radka Kovářová, úprava: Roman Vaverka

Čas přešel mrazivý,
zem se obnovuje,
navrací se jaro kvetoucí,
věcem je dán půvab.
Pták zpívá,
zpívající se veselí,
pták zpívá,
zpívající se veselí.
Zářivější
a vlídnější
vzduch se již projasňuje;
Již kvetoucí,
již zelený
les přívětivý hustě obrůstá.

Napíná jen sítě
chlapec toulcem vyzbrojený,
jenž z klínu bohů,
poskytuje služby,
jehož panství
je příliš rozsáhlé,
jehož prostřednictvím
jsem vítězem i poraženým:
bojoval jsem
a vzpíral se
napoprvé,
ale napodruhé
mne pomocí chlapce (Amora)
Venuše porazila.

Na travinách žertují
panny půvabné,
na nich nové písně
opěvují ústy sladkými.
Přikyvují s náklonností
ptáci zpívající,
přispívá i vůní
země květem vyšívaná.
Srdce je
obklíčeno
a zasaženo láskou
panen
a ptáků,
kteří lomozí povykem.

Jednou ranou Amora
zasažen, zamiloval jsem se,
jak pod mocnou smlouvou
jsem se k němu připoutal.
Věrnost, kterou jsem odpřísáhnul,
jsem nikdy neporušil;
Věci tak příjemné
zcela mě zasvětily.
Jak sladké
jsou polibky.
Dívky! Již jsem ochutnal,
ani skořice
s balzámem
nebyla by tak sladká, dopřál jsem si!



Veni, veni, venias

.

Veni, veni, venias,
ne me mori facias,
hyrca, hyrce, nazaza,
trillirivos...

Pulchra tibi facies
oculorum acies,
capillorum series,
o quam clara species!

Rosa rubicundior,
lilio candidior
omnibus formosior,
semper in te glorior!

Přijď, přijď, kéž bys přišel

překlad: Radka Kovářová, úprava: Roman Vaverka

Přijď, přijď, kéž bys přišel,
nedopusť, abych zemřel.
Hyrca, hyrce, nazaza,
Trillirivos ...

Tvář tvá krásná,
pohled očí,
řada kadeří,
ó jak skvělá postava!

Jsi červenější než růže,
jsi bělejší než lilie,
jsi krásnější než ostatní,
tebou se vždy chlubím!



Veris dulcis

V

Z

J



Veris leta facies

Veris leta facies
mundo propinatur,
hiemalis acies
victa iam fugatur,
in vestitu vario
Flora principatur,
nemorum dulcisono
que cantu celebratur.

Flore fusus gremio
Phebus novo more
risum dat, hac vario
iam stipate flore.
Zephyrus nectareo
spirans in odore.
Certatim pro bravio
curramus in amore.

Cytharizat cantico
dulcis Philomena,
flore rident vario
prata iam serena,
salit cetus avium
silve per amena,
chorus promit virgin
iam gaudia millena.

Veselá tvář jara

Veselá tvář jara
obrací se k světu,
přísná zima
odlétá poražena,
ozdobena rozličnými barvami
Květena vládne

chválí ji zpěvem.

Ležíc v lůně Květeny
Foebus . . .
směje, teď pokryt
mnohabarevnými květy
Zefyr dýchá nektar
čichá ve vánku.
Vzhůru utkat se
o ceny lásky.

Jako harfa
sladce zpívá slavík,
mnohými květy
louky se smějí,
hejna ptáků
povstávají z lesů,
sbor dívek
slibuje tiseceré radosti.



Were diu werlt alle min

Were diu werlt alle min
von deme mere unze an den Rin
des wolt ih mih darben,
daz diu chunegin von Engellant
lege an minen armen.

Byl celý svět můj

Byl celý svět můj
od moře až k Rýnu,
leč zemřel bych
pro to, aby královna anglická
mohla ležet v mé náruči.


literatura:
A.K. Wimmer, W.T.H. Jackson, Anthology of medieval literature 700-1500, 1998
G. Reese, Music in the middle ages, 1940

Roman von Müschwerk
17.7.2001