Středověká knižní malba neboli iluminace navazovala na antickou tradici. Můžeme ji rozdělit na dva základní směry: východní (ortodoxní) a západní (katolický). Hlavním rozdílem mezi nimi byla absence ornamentů u východní iluminace. Jinak se malba samozrejmě lišila obdobím, místem vzniku a složením barev.
Iluminací se původně zabývali mniši, ale i ti časem přestávali stačit poptávce trhu a museli si najímat laiky. Tento vývoj vedl ke vzniku profesionálních cechů a ke konci středověku někteří iluminátoři i vystupují z anonymity. Velkou ranou pro iluminace byl vynález knihtisku, i když se zpočátku tištěné knihy pro bibliofily domalovávaly.
Jako barvy se používaly různé pigmenty spojované většinou vaječným bílkem či arabskou gumou. Barvy si každý iluminátor připravoval sám - většinou se postupovalo od jedne barvy k druhé, tj. nejdřív se vše namalovalo modře, pak červeně etc. Malovalo se na speciálně upravený pergamen . Nejprve si iluminátor namaloval základní obrys obrázku kovovou tužkou (stříbrnou, měděnou, olověnou), který pak zvýraznil inkoustem pomocí ptačího brka či rákosového pera. Pak se nalepovaly zlaté plátky. Barva se nanášela štětci v několika vrstvách kvůli odstínu. Dokončené miniatury se mohly "lakovat" arabskou gumou nebo bílkem.

Ukázky iluminací :

15. st. Francie - Přebohaté hodinky vévody z Berry
14. st. Francie - Velké kroniky francouzké
13. st. Švýcarsko - Codex Manesse, Legenda o sv. Edwardu Vyznavači

Pigmenty:

Bílý- olovnatá běloba, vaječné skořápky.
Žlutý - auripigment, žluté okry, masikot a z resedy, šafránu, kurkumy lašťovičníku, reveně.
Červené - rumělka, minium, červené hlinky , košenila a kermes (z hmyzu Coccus cacti a ilicis), dračí krev (pryskyřice z plodu palmy Calamus draco), lakmus, borůvková šťáva.
Nachová ( Tyrský nach) - z ulit plžů Murex brandaris.
Modré - rozemletý utramarin a azurit, indigo, lakmus, borůvky.
Zelené - rozemletý malachit, země zelená, iris, řešetlák a zeleň fialová. Míšení modré a žluté. Měděnka.

Barvy se uchovávaly ve zvířecích měchýřcích.

Pergamen

Je psací materiál z kůže, který se užíval během celého středověku. První užití kůže jako psacího materiálu máme doložené zhruba 2 500 let př. K. Pergamen získal své pojmenování po maloasijském městě Pergamon (dnešní Bergama), kde byla podle pověsti vyvinuta jeho výroba. Pergamen se dá teoreticky vyrobit z jakékoli kůže mláděte. Nejčastějším materiálem byla kůže z jehňat, telat a kůzlat, případně oslí kůže. Výrobní postup nebyl zcela jednonotný pro celou Evropu. Základní fáze byly zhruba tyto:

1. máčení kůže ve vápenné vodě (tento postup se ustálil od 8. st. , kdy se skoro vyloučily třísloviny);
2. z kůže se oškrábou chlupy - vzniká holina;
3. holina se napíná na rám a pomocí lunearia se odstraňuje podkoží;
4. do očištěné kůže, která se nechá na rámu schnout, se může vtírat křída;
5. po vysušení se vyřízne list, který se dále drne pemzou nebo práškem z drcených mušlí (opracováni jen po vnitřní straně= italský p., výrayné opracování po obou stranách, tak že nedají rozlišit = insulární p., atd.)

Podrobněji viz:
ZELINGER, Jiří. Konzervace pergamenu a jeho uložení. Praha 1992.
KRÁSA, Jiří. Rukopisy Vácala IV. Praha : Odeon, 1974.
GÜNTHEROVÁ, Alžběta a MIŠIANIK, Ján. Stredoveká knižná malba na Slovensku. Bratislava : Tatran, 1977.

Codex Manesse

Kodex vnikl během několika let v Curychu a dnes je uložen v Univerzitní knihovně v Heidelbergu. Obsahuje básně od 140 autorů a 137 iluminací, na nichž se podíleli 4 umělci. První obrázky vnikly krátce po roce 1300 a poslední do roku 1330. Listy mají rozměry 35.5 cm na výšku a 25 cm na šířku. Iluminace jsou příbuzné s Konstanz-Weingartner Liederhandschrift, který vznikl patrně v letech 1290- 1320.

Obrázky :
www.tempora-nostra.de/manesse/manesse_start.shtml
digi.ub.uni-heidelberg.de/cpg848
http://guerriers-avalon.ovh.org/liederhandschriften.html

Zdroj:
www.uni-heidelberg.de/subject/hd/fak7/hist/c1/de/e3/manesse/about
www.bumly.com/Medieval/Manuscript/ms.htm

Iluminovaný rukopis anglo-normanské legendy o sv. Edwardu Vyznavači

Vznikl v Anglii koncem 30. či začátkem 40. let 13.stol. Rukopis je z let 1250-60. Uloženo v Univerzitní knihovne v Cambridge.

http://www.lib.cam.ac.uk/cgi-bin/Ee.3.59/browse?0

Přebohaté hodinky vévody z Berry

Dílo bratrů Jana (p. 1385 - 12.3.1415), Pavla (p.1385- únor 1416) a Hennequina (p. 1385 - únor 1416) z Limburka. Na Přebohatých hodinkách pracovali v letech 1411-1416 (jiná verze 1409)v Bourges. Předtím pracovali pro královnu Isabelu Bavorskou v Paříži 1396-1400 a před rokem 1402 na burgundském dvoře v Dijonu. www.christusrex.org/www2/berry/index.html
www.ibiblio.org/wm/rh

Zdroj:
PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha : Odeon, 1974.
Encyklopedie Diderot 1999.

Velké kroniky francouzké

www.bnf.fr/enluminures/accueil.shtm

Virtuální výstava iluminací k římské jízdě Jindřicha VII. Lucemburského

http://www.landeshauptarchiv.de/ausstellung

ukazky různých iluminací ( původ i vročení) na síti

http://gallery.euroweb.hu/html/zgothic/miniatur/



Radka Kovářová
9.9.2002