Tímto článečkem si kladu za cíl vnést trochu světla do zmatků okolo původu slov "Landsknecht" a "Döppelsoldner".

Vyskytují se dvě formy zápisu: "der Landsknecht" a "der Lancknecht". Jde zde o posun k fonetickému přepisu ds > c, podobně jako je tomu např. u názvu přilby: "daz Hundskap" a "daz Hunckap". Přechylování z > c bylo typické pro středověkou češtinu, nikoliv po němčinu: "die Lanze" > "lancě" nebo "der Panzer" > "pancieř". Je tedy značně pochybné, že by ryze německé slovo "Lancknecht" vzniklo složením z "die Lanze" a "der Knecht". Psalo by se pak totiž "der Lanzeknecht" bez změny z > c. Jsou zde však i další důvody, proč je výklad slova "Lancknecht" jako "voják s kopím" chybná. Předně landsknechti nebyli vyzbrojeni pouze kopími. Ty měli "Spießträger", "Langenspiesseren" a později "Pikenieren". Dále tu byli střelci "Schützen", halapartníci "Hellepartieren", bojovníci z meči "Schwertspieleren" a dělostřelci "Büchsenschützen". A proč by se kupříkladu střelec z arkebuzy nazýval "der Lanzeknecht" -kopiník ? Ono konečně slovo "der Lanzeknecht" mohlo existovat, označovalo by však buď sluhu u kopí (jednotky) nebo podavače dřevců na turnaji. Stará němčina totiž slovem "die Lanze" označovala pouze jezdecké kopí (starší výraz "Gralle"), kdežto pro pěchotní kopí měla názvy "der Spieß", "der Langenspieß" a později "die Pike". Použít pro označení pěšího vojáka slovo označující jezdeckou zbraň je tedy dost nesmyslné.

Slovo "der Landsknecht" je tedy složeninou z "daz Land" a "der Knecht", tedy zemský sluha. Tito vojáci byli placeni ze zvláštní zemské daně zvané "der gemeine Pfennig" uzákoněné roku 1495. Byli tedy vskutku sluhy země, resp. vladaře, a nikoliv města či feudála jak tomu tehdy běžně bylo. Nejstarším známým dokumentem, v němž se slovo "Landsknecht" objevuje, je list Petera von Hagenbach burgundskému vévodovi Karlu Smělému z roku 1470. Karel Smělý tehdy zamýšlel reorganizovat své vojsko a pověřil několik vzdělaných mužů, aby mu podali zprávu o organizaci profesionálních vojsk v různých zemích Evropy. Peter von Hagenbach psal mimo jiné o vojenských oddílech organizovaných v jižním Německu zemskou správou namísto zemské hotovosti a placených z místních pozemkových daní. Tehdy se však ještě jednalo o nevelké oddíly (víceméně posádky složené patrně pouze ze střelců), nikoli o skutečné vojsko. To bylo postaveno až po roce 1487 pro potřebu války o Nizozemí. Jeho stavitelem byla tzv. Švábská aliance - spolek císaře Maxmiliána I., měst a říšských území. Bylo to vojsko ještě středověce nejednotné, postavené podle zemské příslušnosti. Ovšem roku 1490 po obléhání Stoličného Bělehradu v průběhu znovusjednocování rakouských dědičných zemí pozměnil Maxmilián organizaci, zejména co se finanční stránky věci týkalo, a přiměl vojáky složit mu osobní slib věrnosti. Po uzákonění "všeobecného feniku" tak měl k dispozici vlastní loajální armádu placenou z jednotné a povinné zemské daně.


Další zmatky panují okolo slova "Döppelsoldner". Je obecně známo, že jde o vojáka pobírajícího dvojitý žold, ale bývá mylně interpretováno, kteří vojáci to byli. Nejčastěji se má za to, že to byli vojáci s dvouručními meči nebo vojáci hájící prapor jednotky. Obojí není v zásadě špatně, ale poněkud zjednodušené. Dvojitý žold pobírali vojáci na exponovaných místech bitevní sestavy. Oni nesli hlavní tíhu boje a oni také z valné části rozhodovali situaci na svém úseku bojiště. Byli to zejména pikenýři v první řadě, bojovníci s dvouručními meči a halapartnami, kteří měli za úkol rozrazit nepřátelské řady a umožnit bojovníkům v zadních řadách zapojit se do boje. Úkoly těchto bojovníků byly náročné. Zatímco většina mužů v útvaru (mimo střelců) vyčkávala budou-li se moci vložit do boje, döppelsoldneři udržovali tvar, byli připraveni proti útoku jezdectva a byli besprostředně vystaveni palbě protivníka. V případě střetu dvou pěchotních útvarů museli pikenýři vydržet nápor, bojovníci s meči vyrazit mezi píky a proklestit cestu několika döppelsoldnerům-halapartníkům, kteří rozrazili přední řady nepřátelských pikenýrů a vnesli zmatek do jejich řad. Jejich úkol byl o to těžší, že bojovali v tlačenici a v určité fázi se střetli s protivníkovými döppelsoldnery. Navíc bojovali proti soupeři, který byl ještě odhodlán a organizován. Zadní řady už útočily na soupeře dezorganizovaného, rozptýleného a třeba i ustupujícího. Bývalo totiž obvyklé, že vojsko nebo oddíl který ztratil 1/6 svých mužů pozbýval bojeschopnosti a dával se na ústup či úprk. Döppelsoldneři tedy setrvávali v bojové připravenosti nebo přímo v aktivním boji po celou dobu trvání bitvy a podstupovali značné riziko zranění nebo smrti. Proto bylo potřeba nalákat do této služby schopné a odvážné muže právě příslibem dvojitého žoldu.

Pro tento náročný úkol byli döppelsoldneři vybavení zbrojí, a to zbrojí o řád kvalitnější než ostatní bojovníci. I jejich zbraně byly lepší kvality, aby se omezilo riziko selhání v kritický moment boje. Mezi döppelsoldnery mohl být přijat jen zkušený a silný muž, který již prošel válečným tažením a měl četné bojové zkušenosti. Dvojitý žold pobírali mnohdy také praporečníci a vybraní muži střežící prapor. Bez praporu ztrácel oddíl pro vrchního velitele bojovou hodnotu (oddíl byl od té chvíle neidentifikovatelný a nemohli jej na bojišti nalézt ani velitelé ze svého stanoviště ani poslové s rozkazy), nehledě na morální dopad celé věci. Bylo proto věcí zásadního významu nepřijít o prapor. Jelikož by však bývalo logičtější najmout k ochraně praporu za stejné peníze dvojnásobný počet mužů, zdá se, že tito döppelsoldneři plnili ještě další úkoly, např. v pořádkové službě apod.

Pozn. V dobových textech se setkáme i se zápisy "Kneht, "Lant, "Spies, "Swert nebo "Püxen.

Na závěr ještě krátké etymologické zamyšlení nad slovem "Katzbalger", kterýmžto je tradičně pojmenováván typický krátký meč landsknechtů. To slovo je odvozeno ze staroněmeckého "katzbalgen", kde "katz" je kočka a "balgen" rvát se. Snad to odráží způsob boje s tímto mečem, který měl už z podstaty této zbraně k elegantnímu šermu na hony daleko. Pro úplnost je potřeba dodat, že němčina znala a zná též slovo "Balg" - kožka menšího zvířete. Odtud pramení ono tvrzení, že "katzbalger" je meč nošený v pochvě z kočičí kůže. Představa romantická, leč historicky nesprávná. Němčina 16.století neznala slovo "balgen" ve smyslu "obalovat kůží", nýbrž jen a pouze jako "rvát se", v kterémžto významu se v dobových textech vztahujících se k landsknechtům zhusta objevuje. Navíc se na dobových vyobrazeních landsknechtů pochvy z chlupaté kůže téměř nevyskytují.



Roman von Müschwerk
4.5.2003