Můj nejnovější objev - výborná německá kapela Duivelspack. Nepokoušejí rekonstruovat dobovou hudbu, ale volně historizují, podobně jako u nás Ergo nebo Klíč, ovšem po německu syrověji. Je nanejvýš sympatické, že na jejich webových stránkách najdete mimo textů i volně přístupné soubory .mp3.


Die lippsken Skützen
Im Bad wöl wir recht fröhlich sein
Vondern in Not
Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen
Der Herr von Falkenberg


Die lippsken Skützen

Zu siebzig da zogen die lippsken Skützen
Nach Frankreich hinein um das Vaterland zu schützen.

Und zum Truderidera, und zum Truderidera,
und zum Truderidera, ja die Lipper die sind da.

So zogen sie lustig und guter Dinge
Von Detmold nach Lage und von dort nach Lippspringe.

Und als sie dann kamen durch das lütge, lütge Horn,
da hatten ´se schon ihre Fahne verlorn.

Mensch, hat denn keiner den Fähnrich gesehn,
man weiß ja gar nicht wo der Wind tut wehn!

Und als sie dann kamen durch das schöne Städtchen Schlangen
war Hilgenschröders Fritze schon ein Schuss losgegangen !

Und als sie dann kamen in das heilige Paderborn,
da bekiekten se die Nonnen von hinten und von vorn.

Und als sie dann kamen nach Sudhagen hinein,
da kehrten sie erstmal bei den Blienerts ein

Und als sie dann kamen in die qualmige Stadt Essen,
da ham se ihren mitgebrachten Pickert aufgegessen!

Und als sie dann kamen an den freien deutschen Rhein,
da taten sich die rheinischen Mädchen wohl freun.

Und als sie marschierten durch das Koblenzer Tor,
da flüsterten sich die Leute ganz leise was ins Ohr:

Sie dachten dat wären die Steiermärker Schützen,
von wegen ihrer braunen Striemen inne Büxen.

Die Franzosen schießen so ins Blaue rein
die bedenken wohl gar nicht, das da Leute könnten sein.

In unserer Festung war´s ja doch ganz schön,
da konnte man den Feind durch diese Gucklöcher sehn.

Und schlich sich mal so ein Feind herein,
dann konnte man noch schnell um Hilfe schrein!

Und bei der Leipziger Völkerschlacht,
da hätten wir beinah nen Gefangenen gemacht.

Wer schleicht denn da im Busch herum,
das ist doch wohl nicht der Napoleum?

Und als sie dann zogen nach Frankreich hinein,
da tat der Krieg längst zu Ende sein.

Da kippten se sich erstmal gewaltig einen rein,
und gründeten nen Kriegergedenkverein!

Pyskatí střelci

Asi sedmdesát pyskatých střelců vytáhlo
do Francie, aby bránilo vlast.

A k Truderidera, a k Truderidera,
a k Truderidera, ano Pyskouni jsou tu.

Tak táhli zvesela a dobře
z Detmoldu do Lage a odtamtud na Lippspringe.

A když pak táhli přes zhýralý, zhýralý Horn,
tu svůj prapor již dávno ztratili.

Člověk, nevida pak žádného praporečníka,
neví však vůbec, kam vítr fouká!

A když pak táhli přes hezké městečko Schlangen
Fric Hilgenschroders již střelbu spustil!

A když pak přišli do posvátného Paderbornu,
tu ojeli jeptišky zezadu i zpředu.

A když pak vtáhli do Sudhagenu,
tu zastavili se poprvé u olováře.

A když pak přišli do kouřícího města Essenu,
tu všechny snědli zásoby, co s sebou nesli!

A když pak přišli na svobodný německý Rýn,
tu potěšili dobře ta rýnská děvčata.

A když pochodovali Koblenzskou bránou,
tu šeptali si lidé něco docela tiše do ucha:

Myslili si, že oni byli střelci ze Štýrské marky
kvůli hnědým pruhům na puškách.

Francouzi vůbec stříleli do nebe,
snad ani nepomysleli, jací lidé by tu mohli být.

V naší pevnosti bylo to ovšem docela příjemné,
tu mohli jsme nepřítele skrze špehýrky pozorovat.

A vplížil-li by se tak někdy nepřítel dovnitř,
to pak by mohl ještě rychle křičet o pomoc!

A u lipské domobrany,
tu se z nás skoro stali zajatci.

Kdo plazí se v houští kolem,
není to snad ten Neapolec?

A když pak vytáhli na Francii,
tam válka už dávno skončila.

Tu vykadil se jeden poprvé mocně,
a založil válečný památník !



Im Bad wöl wir recht fröhlich sein

Im Bad wöl wir recht fröhlich sein
der liebsten mein zu sonder Freud und Gefallen.
Dazu dient wohl der Lautenklang und lieblich Gsang,
so daß wir wohlgestimmt ob allen.
Viel Freuden macht, wer darauf acht
und läßt ihm das sehr lieben.
Bringt leichten Mut und macht gut Blut.
In Freud wöl wir uns geben.

Kurzweilig sein zu jeder Stund
im Bad ist´s gsund, das sprechen die Doktores.
Man soll sich fröhlich halten auch es sei der Brauch,
das man da übt gut mores.
Die Fatzerey soll auch dabei
in seiner rot beleiben.
So kann man wol, als man tun soll,
Langweil mit Freud vertreiben.

Was wirds sonst wenn man baden wollt
das man nit sollt in Freud die Zeit verzehren.
Denn wer für Kurzweil baden will setzt ihm ein Ziel
das sich langsam tut mehren.
Drum soll man sich, wie dann billig
allweg mit Freuden schicken.
So bringt das Bad mehr Nutz dann Schad
und hebt sich erst am Glücken.

V koupeli se chceme opravdu radovat

V koupeli se chceme opravdu radovat,
.
K tomu dobře slouží hlasitý zvuk a líbezný zpěv,
takže my dobře znějící nade vším.
Mnoho radosti dělá, kdo toho dbá
a nechává jej velmi milý,rád.
Přináší jasnou mysl a dělá dobrou krev.
V radost bychom se chtěli oddat.

Zábavný být každou hodinu
v koupeli to je zdravé, to říkají doktoři.
Mělo by se držet radovat taky to je zvyk,
člověk tam cvičí dobré způsoby.
... by mělo taky při tom
ve své červené oblíbit,oživit.
Tak mělo by se chtít, když(než) mělo by se dělat,
nudu radostí zahnat.

Co bude jinak(jindy), když(jestiže) ...



Vondern - kraj a hrad v severním Vestfálsku, kde se každoročně koná jeden z největších historických festivalů v Německu.


Vondern in Not

In Vondern, in Vondern,
in Vondern, in Vondern,
in Vondern reitet der Tod.

Der Tod reitet einen kohlrabenschwarzen Rappen,
er trägt eine undurchsichtige Kappen
Wenn Landsknecht in das Feld marschieren,
läßt er sein Roß daneben gallopieren.
Vondern in Not, in Vondern reitet der Tod.

Der Tod reitet einen lichten Schimmel,
schön wie ein Chrubim vom Himmel
Wenn Mädchen ihren Reigen schreiten,
will er mit ihnen zum Tanze gleiten.
Fallalala...

Der Tod kann auch die Trommel rühren
man kann den Wirbel am Herzen spüren.
Er trommelt leis, er trommelt laut,
er trommelt auf einer Totenhaut.
Vondern in Not, in Vondern reitet der Tod.

Und als er den ersten Wirbel geschlagen,
da hat es das Blut vom Herzen getragen
und als er den zweiten Wirbel schlug,
den Landsknecht man zu Grabe trug.
Vondern in Not, in Vondern reitet der Tod.

Der zwite Wirbel ist so lang gegangen,
bis der Landsknecht von Gott den Segen hat empfangen.
Der dritte Wirbel ist leis und lind,
als wiegt eine Mutter in Schlaf ihr Kind.
Fallalala...

Der Tod kann Rappen und Schimmel reiten,
er kann mit den Mädchen zum Tanze gleiten.
Er trommelt laut, er trommelt fein:
gestorben, gestorben, gestorben muß sein!
Vondern in Not, in Vondern reitet der Tod.

Vondern v bídě

Po Vondern, po Vondern,
po Vondern, po Vondern,
po Vondern jezdí smrt.

Smrt jezdí na vraníku černém jako havran,
nosí neprůhlednou kápi
když landsknecht do pole táhne,
nechá svého koně také cválat.
Vondern v bídě, po Vondern jezdí smrt.

Smrt jezdí světlém bělouši,
krásném jako cherubín z nebe
Když děvčata jdou ve svůj rej,
chce vznášet se s nimi v tanci.
Falalala...

Smrt umí také bubnem hnout
ten virbl lze u srdce pocítit.
Bubnuje tiše, bubnuje nahlas,
bubnuje na kůži umrlce.
Flandry v bídě, po Flandrech jezdí smrt.

A když ona první virbl odbila,
tu krev ze srdce vypudil
a když ona druhý virbl odbila,
lancknecht šel do hrobu.
Vondern v bídě, po Vondern jezdí smrt.

Ten druhý virbl je tak dlouhý,
než lancknecht příjme od Boha požehnání.
Třetí virbl je tichý a měkký,
jako když matka kolébá své dítě v spánku.
Falalala...

Smrt může jezdit na vraníku i na bělouši,
může se vznášet s děvčaty v tanci.
Bubnuje nahlas, bubnuje jemně:
umírání, umírání, umírání musí být!
Vondern v bídě, po Vondern jezdí smrt.



Velice zdařilá parafráze staré landsknechtské písně, byť hrána v poněkud "folkovějí". Ale vzhledem k novému textu to vůbec nevadí. Jen pro zajímavost, originální renesanční text začínal takto: "Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen, bescher´uns armen Landsknecht ein´warme Sonnen! Daß wir nit erfrieren, geh´n in des Wirtes Haus, wir mit ein vollem Säkkel, mit leeren wieder aus."


Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen

Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen,
bescher uns armen Spielleut´ ein warme Sonnen,
daß wir nicht erfrieren wohl in des Wirtes Haus,
trag´n wir ein vollen Säckel, ei´n leeren wieder aus.

Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen,
bescher uns armen Spielleut´ ein warme Sonnen,
daß wir nit erfrieren ziehn wir dem Bauersmann
das wullen Wams vom Leibe und tun´s uns selber an.

Unser liebe Fraue vom kalten Bronnen,
bescher uns armen Spielleut´ ein warme Sonnen,
daß wir endlich finden von aller Arbeit Ruh,
der Teufel hol das Saufen, das Raufen auch dazu!

Naše milá paní ze studeného pramene

Naše milá paní ze studeného pramene,
dopřej nám ubohým muzikantům teplého slunce,
že v hospodě snad nezmrznem,
máme plný měšec, který opět vyprázdníme.

Naše milá paní ze studeného pramenu,
dopřej nám ubohým muzikantům teplého slunce,
abychom nezmrzli vypravíme se k sedlákovi
který svlékne z těla kabátec a obleče nám jej sám.

Naše milá paní ze studeného pramene,
dopřej nám ubohým muzikantům teplého slunce,
abychom konečně nalezli oddech od vší práce,
ďábel přinese chlast, k tomu taky rvačky!



Der Herr von Falkenberg

Es reit der Herr von Falkenberg
wohl über ein breite Heide.
Was sah er an dem Wege stehn ?
Ein Mädchen im weißen Kleide,
ein Mädchen im weißen Kleide.

Sie sprach: Seid Ihr vom Falkenberg,
derselbe edle herre ?
So gebt mir den Gefangenen
den ich will haben zur Ehe,
den ich will haben zu Ehe.

Er sprach: Den Gefangenen geb ich nicht,
im Turm muß er verfaulen.
Zu Falkenberg steht ein tiefer turm
wohl zwischen zwei hohen Mauern,
wohl zwischen zwei hohen Mauern.

Steht am Falkenberg ein tiefer Turm
wohl zwischen zwei hohen Mauern,
so will sie an der mauer stehn
und will ihm helfen trauern,
und will ihm helfen trauern.

Dürft scharfe Messer tragen ich
wie unseres Herrn sein Knechte,
so tät ich mit dem edlen herrn
um meinen liebsten Fechten,
um meinen liebsten Fechten.

Mit einer Jungfrau fecht ich nit,
das wär mir immer Schande.
Den Gefangenen den geb ich frei,
zieh mit ihm aus dem Lande,
zieh mit ihm aus dem Lande.

Pán von Falkenberg

To jede pán von Falkenberg
širou plání.
Co vidí na cestě stát ?
Dívku v bílém šatu,
dívku v bílém šatu.

Pravila: Seid Ihr vom Falkenberg,
derselbe edle herre ?
Tak vydej mi zajatce,
za kterého se chci vdát,
za kterého se chci vdát.

Odvětil: Zajatce já nevydám,
ve věži on musí shnít.
Na Falkenbergu stojí nízká věž
mezi dvěma vysokými zdmi,
mezi dvěma vysokými zdmi.

Stojí na Falkenbergu nízká věž
mezi dvěma vysokými zdmi,
so will sie an der mauer stehn
und will ihm helfen trauern,
und will ihm helfen trauern.

Smím ostrý nůž nésti,
wie unseres Herrn sein Knechte,
so tät ich mit dem edlen herrn
um meinen liebsten Fechten,
um meinen liebsten Fechten.

S pannou já nešermuji,
das wär mir vždy hanba.
Zajatce jsem propustil,
táhni s ním ze země,
táhni s ním ze země.



Roman von Müschwerk
23.3.2002