(čte se "jedna-třicet tři" nikoli "í-třicet tři" !)

Tento anonymní jihoněmecký rukopis (znám též pod názvy "Walpurgis" nebo "Tower Fechtbuch") pochází patrně z poslední čtvrtiny 13. století. Alfonse Lhotsky z Vídeňské univerzity jej datuje do roku 1295, jiní kladou jeho vznik až na začátek 14. století. Rukopis sám datován není a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1579. Lhotsky rovněž míní, že autorem je Johannes Herwart von Würzburg, sekretář biskupa z Würzburgu, kteréžto jméno je velkými písmeny napsáno na straně 13 (Johannes Herbart von Wirtzburck). Toto tvrzení podporuje dále několik faktů: Jednou z šermujících postav je mnich (dokonce i s tonzurou), doprovodný text je psán latinsky s odbornými termíny v němčině, a konečně, rukopis byl objeven v klášteře ve Frankonii. Dnes je uložen v britském Royal library Museum.

Rukopis je napsán a namalován na pergamenu ve čtyřech barvách: černé, okrové, červené a modré. 64 stran latinského textu doprovází 255 vyobrazení.

Podrobnou studii rukopisu provedl Dr.Jeffrey L. Singman z Higgins armor museum, jenž byla uveřejněna v Royal armories yearbook 2, 1997. Tato analýza odhalila mnohé zajímavé, ba dokonce i velmi překvapivé poznatky. V září letošního roku pak vydal vlastní knihu zabývající se tímto rukopisem. Ekonomické důvody zřejmě zabránily mým kontaktům s Dr. Singmanem i s Královskou knihovnou. Byl jsem odkázán na koupi knihy s dodatkem, že Královská knihovna nesmí po dva roky originál rukopisu poskytovat k focení. Text jsem tedy nakonec po delším čase získal z německého zdroje, ale nikoliv již barevné fotokopie jednotlivých listů. Pokud přijmeme Lhotského dataci a budeme předpokládat, že v době vzniku rukopisu měl mistr za sebou 20-tiletou šermířskou praxi a, dejme tomu, ještě nějakých 5 let života před sebou, pohybujeme se v časovém rozmezí 1275-1300. To je doba, v níž žili Přemysl Otakar II., Záviš z Falkenštejna, Václav II., Edward I., Alfonso X., Dante Alighieri, Kublajchán, Marco Polo, William Wallace, bájný Vilém Tell a rovněž doba poslední křížové výpravy.

Rukopis vznikal poměrně zajímavým a jinde dosud neodhaleným způsobem. V klášteře působil kněz - proslulý šermířský mistr vyučující zřejmě početnou skupinu zanícených žáků. Patrně z popudu okolí, nikoliv samotného mistra, vznikl projekt zaznamenání jeho umění v knižní podobě. Mistr a jeho žák (či žáci) předváděli některé techniky podle mistrova výběru a ilustrátor z řad kněží (možná i pozvaný z jiného kláštera) je zachytil na pergamen, nejprve zřejmě jen v jednoduché skice. Přitom mistr diktoval jinému knězi - písaři texty popisující právě prováděnou akci. Mistr (ač kněz) pravděpodobně nevládl dostatečně dobře latinou, a diktoval tyto navýsost odborné texty německy. Poté ilustrátor v klášterním skriptoriu postavy propracoval a vybarvil. Mezitím písař upravil texty a přeložil je do univerzálně srozumitelné latiny, přičemž některé odborné šermířské pojmy ponechal v německém znění. Když mu ilustrátor dodal kresby, písař k nim začal své texty připisovat, ale nejprve ještě vše zkonzultoval s mistrem, který doplnil značky označující skupiny obrázků týkajících se jedné konkrétní techniky. Písař však s ilustrátorem asi nebyl smluven, kam texty přijdou, a tak zápasil s místem. Měl v úmyslu umístit popisek nad každý obrázek, ale mezi dvojicemi obrázků často nebyl dostatečný prostor a byl nucen vepisovat text mezi nohy postav, dělit slova a všelijak text zalamovat. Několikrát dokonce musel umístit text svisle vedle obrázku. Při práci se navíc přišlo na to, že ilustrátor nakreslil některé obrázky nepřesně a text musel být poopraven, případně bylo připojeno upozornění na odchylku mezi popisem a vyobrazením. Nakonec byly listy v skriptoriu svázány do kodexu a další písaři a ilustrátoři mohli začít s jejím opisováním.

V rukopise kněz (sacerdos, monachus) učí žáka (scolaris, discipulus, cliens) bojovat mečem a puklířem. Rukopis I.33 ukazuje již poměrně promyšlený způsob vedení boje kladoucí důraz na současné protiútoky a hojné užívání hrotu - tedy na techniky obecně považované za základní objevy renesančního šermu. A přitom je I.33 nejstarší nám známou knihou o šermu! Dalším překvapením je zjištění, že autor běžně používá termín "custodia", tedy "střeh" či přesněji "pozice", z nichž 7 uvádí jako základních na prvních dvou stranách a několik dalších pak dál v textu. Má se běžně za to, že ve 13. století byl šerm ještě živelný, nikoliv učen takto moderní metodou.

Pozoruhodnou skutečností je též nepochybně fakt, že mnoho šermířských technik je v latinském textu uvedeno německými slovy - "langort, krucke, albersleiben, halpschilt, stich, stichslac, schiltslac, durchtreten, schutzen, nucken, vidilpoge". Svědčí to o dvou věcech: Jednak že existoval soubor základních akcí a že tento soubor byl znám již patřičně dlouhou dobu na to, aby získal ustálené pojmenování jednotlivých akcí.

V rukopise jsou popsány zhruba dvě desítky technik vycházejících převážně ze tří základních momentů: největší podíl mají vazby čepelí, následují vazby a blokování štítem a velký důraz je dále kladen na předbody, body do tempa a body při přerušení vazby. Převážná většina technik končí bodem, nejlépe na obličej, krk nebo pod hrudní kost, což jsou místa zaručující nejfatálnější působení hrotu.

Odhlédneme-li od určité stylizace, zjistíme, že lze dost dobře rozpoznat smysl jednotlivých akcí, kryty, protiútoky, přenosy, odzbrojení atd. Po chvíli nabudeme pocitu, že před sebou máme knihu skutečných praktických cvičení. Otázkou však zůstává, jak si vykládat přítomnost toho bojujícího kněze, nota bene v roli učitele. Možná, že se zde setkáváme s obdobou východního "klášterního sportu", možná jsme jen svázáni představou pacifistických mnichů a neuvědomujeme si, že do klášterů odcházeli mnozí zkušení rytíři "na důchod". Také mnoho mladých šlechticů podstoupilo běžný pážecí výcvik a pak se z různých příčin stali duchovními. Rovněž představa, že kněžský stav byl zárukou bezpečí se asi míjí s dobovou realitou. Vskutku to vypadá tak, že rukopis sloužil pro cvičení mužů za zdmi kláštera.


Kompletní překlad rukopisu I.33 můžete získat ve formě CD, které obsahuje 63 původních barevných vyobrazení doprovázených 132 odstavci textu, jejich český překlad, rozbor rukopisu, popis šermířských technik doprovázený spoustou ilustračních schémat a brožurku ve formátu .pdf připravenou k vytištění. Objednávku můžete učinit prostřednictvím stránky Publikace na prodej.



Roman von Müschwerk
8.6.2002