Bacche bene venies
Elslein,liebstes Elselein
In taberna
Kalenda maya
Lied der Geisser des pestjahres 1349
Los bilbilicos
Miri it is whilë sumer ilast
O Pravdě
Quando el rey Nimrod



Bacche bene venies

Bacche, bene venies, gratus et optatus,
per quem noster animus fit letificatus.

Istud vinum, bonum vinum, vinum generosum,
reddit vinum curialem, probum animosum.

Hec sunt vasa regia quibus spoliatur
Jerusalem et regalis Babylon ditatur.

Bacchus firtis superans pectora virorum
in amorem concitat animos eorum.

Bakchus sepe visitans mulierum genus
facit eas bubditas tibi, o tu Venus.

Bakchus venas penetrans calido liquore
facit eas igneas Veneris ardore.

Bacchus lenis leniens curas et dolores
confert iocum gaudia, risus et amores.

Bacchus mentem femine solet hic lenire
cogit eam citius viro consentire.

Aqua prorsus coitum nequit impetrare,
Bacchus illam facile solet expugnare.

Bacchus numen faciens hominem iocundum,
redit eum pariter doctum et facundum.

Bachus deus inclite, comnes hic astantes
leti simus munera tua prelibantes.

Omnes tibi canimus maxima preconia,
te laudantes merito tempora per omnia.

Bakcha pěkně přivítejme

Bakcha pěkně přivítejme, veselého a srdečného,
skrze něhož se naše srdce šťastným stává.

Tohle víno, dobré víno, víno ušlechtilé,
dělá člověka družnějším, smělejším a oduševnělejším.

Tu jsou královské amfory kradené v Jeruzalémě,
by královsky obohatily Babylón.

Když Bakchus odvážně dobude mysl mužovu,
pohání jeho srdce do zamilovanosti.

Bakchus rovněž navštěvuje ženské plémě
činíc je poddaným tobě, ó Venuše.

Bakchus do žil proniká ohnivým nápojem
rozdmýchávaje tak lásky žár.

Bakchus něžně konejší starost i bolest
přinášejíc zpět šprým, slast, smích a lásku.

Bakchus často dovede ženskou umíněnost
proměnit ve svolnost.

Voda nikdy dva lidi nesblíží,
leč Bakchus snadno spojí je jako podmanitel.

Božská síla bakchova dělá muže rozvernými,
činíc je učenými i výmluvnými.

Bakchu, bože proslulý, naše slavnostní shromáždění
je šťastno, že může užívat tvých darů.

Všichni tobě zpíváme v slavnostním kruhu,
chválíme tě, jak zasloužíš si, teď a provždycky.



Elslein,liebstes Elselein

Elslein, liebstes Elselein
wie gern war ich bei dir.
So sein zwei tiefe wasser
wol zwischen dir und mir.

Das bringt mir grosse schmertzen,
herzallerliebster gsell!
Red ich von ganzem herzen
habs für gross ungefall.

Hoch, zeit werd es wol enden,
hoch, glück werd kommen drein,
sich in alls guts verwenden,
herzliebstes Elselein.

Elslein, nejmilovanější Elslein

Elslein, nejmilovanější Elslein,
jak rád byl jsem s tebou.
Teď dvě hluboké vody
jsou mezi tebou a mnou.

To působí mi velkou bolest,
nejmilejší přítelkyně!
Říkám ze srdce celého,
velmi se tím trápím.

Doufám, že čas přejde
doufám, že štěstí se navrátí,
že vše se v dobré obrátí,
nejmilovanější Elselein.



In taberna

In taberna quando sumus,
non curamus, quid sit humus,
sed ad ludum properamus,
cui semper insudamus.
Quid agatur in taberna,
ubi nummus est pincerna,
hoc est opus, ut queratur,
sed quid loquar, audiatur.

Quidam ludum, quidam bibunt,
quidam indiscrete vivunt.
Sed in ludo qui morantur,
ex his quidam denudantur.
Quidam ibi vestintur,
quidam saccis induuntur,
ibi nullus timet mortem,
sed pro Baccho mittunt sortem.

Primo pro nummata vini,
ex hac bibunt libertini.
Semel bibunt pro captivis,
post hec bibunt ter pro vivis.
Quarter pro Christianis cuntis,
quinquies pro fidelibus defunctis,
sexies pro sororibus vanis,
septies pro militibus silvanis.

Octies pro fratribus perversis,
novies pro monachis dispersis,
decies pro navigantibus,
bundecies pro discordantibus,
duodecies pro penitentibus,
tredecies pro iter agentibus.
Tam pro papa quam pro rege
bibunt omnes sine lege.

Bibit hera, bibit herus,
bibit miles, bibit clerus,
bibit ille, bibit illa,
bibit servus cum ancilla,
bibit velox, bibit piger,
bibit albus, bibit niger,
bibit rudis, bibit magus.

Bibit pauper et ergotus,
bibit exul et ignotus,
bibit puer, bibit canus,
bibit presul et dekanus,
bibit soror, bibit frater,
bibit anus, bibit mater,
bibit ista, bibit ille,
bibunt centum, bibunt mille.

Parum durant sex nummate,
ubi ipsi immoderate
bibunt omnes sine meta,
quamvis bibant mente leta.
Sic nos rodunt omnes gentes,
et sic erimus egentes.
Qui nos rodunt, confundatur
et cum iustis non scribantur.

V hospodě

Když v hospodě jsme
nedbáme sobě ničehož vážného,
nýbrž ku hře spěcháme,
u niž vždy se zapotíme.
Chceš-li vědět, jak v hospodě to chodí,
kde peníze číšníkem se stávají,

pak poslouchej, co povídáme.

Někteří hrají, někteří pijí,
jiní zas nezřízený život vedou.
Leč z těch, kdož hry se nasytit nemohou,
mnozí skončí donaha odřeni,
někteří zdobně oděni,
jiní jen v pytlích oblečeni,
však nikdo nepřemýšlí nad smrtí,
ale pro Bakcha z karet losují.

Padne-li jednička (eso) pijí za víno laciné,
jenž však svobodně lze pít.
Pakliže padne dvojka, pijí za vězně,
při trojce pak pijí za živé.
Padne-li čtyřka pijí za všechny křesťany,
padne-li pětka pijí za smrt poctivou,
když šestka za děvky,
když sedmička za zbojníky.

Padne-li osmička pijí za bratry zhýralé,
když devítka za mnichy rozptýlené po světě,
když desítka za lodivody,
spodek za ty, jež spory vedou,
svršek za poutníky,
král za cestu vyhnanců.
Stejně jako za papeže, tak i za krále
pijeme všichni bez omezení.

Pije paní, pije pán,
pije voják, pije kněz,
pije on, pije ona,
pije sluha, stejně jako služka,
pije čipera, pije lenoch,
pije pecivál, pije tulák,
pije hloupý, pije vzdělaný.

Pije chudý a nemocný,
pije psanec i cizinec,
pije chlapec, pije stařec,
pije biskup ba i jáhen,
pije sestra, pije bratr,
pije bába, pije matka,
pije tenhle, pije ta,
pije sto, pije tisíc.

Šest poctivých mincí není dosti
pro ty, kdož bez cíle bloudí a míru neznají,
jednu od druhé pijíce,
arci tak činíc smrt pochopili.
Ale najdou se takoví, kteří nás zlehčují
a my nuzní povstati mohli.
Však ti, co urážejí nás, špatně skončí
a nikdy nebudou patřiti mezi řádné.



Kalenda maya

Kalenda maya, ni fuehls de flaya
ni chauz dauzelh, ni flors de glaya,

non es que.m playa, pros domna guaya,
tro qu´un ysnelh, messatgier aya

del vostre belh cors que.m retraya
plazer novelh qu´Amors m´atraya

e jaya, e.m traya, vas vos domna varaya

e chaya, de playa, lgelos ans que.m n´estraya.

Ma belh´amia, per Dieu no sia, que ja.l
gelos, de mon dan ria

que car vendria, se gelozia. Si aitals
dos, amans partia

qu´ieu ja joyos mais no seria. Ni joys
ses vos pro no.m tenria

tal via, faria, qu´om ja mais no.m veiria

selh dia, morria, donna pros qu´ie.us perdia.

Když přijde máj

Když přijde máj, ani list buku,
ani zpěv ptáčka, ani květ lilie

se mně nelíbí, ctnostná a veselá paní,
neboť je zde rychlý posel

vašeho krásného srdce, který mi slibuje
další rozkoš, co Amor nabízí,

a přináší potěšení. Vy odcházíte vznešená paní

a mne přepadá trápení žárlivce a to mne mučí.

Má krásná přítelkyně, dej Bůh,
ať se žárlivec nikdy mému stínu nesměje,

ať se nám vyhne jeho žárlivost. Kdyby
nás opustila radost lásky,

nebyl bych veselý již nikdy více.
Ani Vy byste radost neměla

vydal bych se daleko, abyste mne již nikdy nespatřila

toho dne bych zemřel, ctnostná paní, neboť bych Vás již více neměl.



Lied der Geisser des pestjahres 1349

Maria muoter, reinu mait,
erbarm dich über die cristenhait
erbarm dich über dinu kint,
di noch in diesem ellend sint.
Erwirb uns huld umm dines kint
der zich niemmer dhain end gewint.

Maria muoter gnade vol
du kannst und mahst uns ghelfen wol.
Verlih uns ann gnedigen dot
und bhott uns da vor aller not.
az er uns los von aller not
und bhotte vor dem gahen tot.

Píseň sebemrskačů morového roku 1349

Marie matko, panno čistá,
slituj se nad křesťany.
slituj se nad svými dětmi,
úpícími v bídě.
Dej svou přízeň dětem tvým,
které konečně zvítězí.

Marie matko, milosti plná.
Ty můžeš a chceš pomáhat nám.
Pomož nám ve své milosti
a ochraňuj nás před vší nouzí.
To On nás vykupuje ze vší nouze
a ochraňuje před pomalou smrtí.



Los bilbilicos

Los bilbilicos cantan
con sospiros de amor,
mi neshama y mi ventura,
esta en tu poder.

La rosa enflorese
en el mes de mai,
mi neshama s´escurese,
sufriendo del amor.

Mas presto ven palomba,
mas presto ven con mi,
mas presto ven querida,
corre y salvame.

Slavíci

Slavíci zpívají
v předtuše lásky,
má láska a mé štěstí,
vše je ve tvé moci.

Růže rozkvetlá
v měsíci máji,
má láska opustila mne,
láskou se soužím.

Přijď co nejrychleji, holubičko,
přijď co nejrychleji ke mně,
přijď co nejrychleji, miláčku,
to mne spoutá a zachrání.



Miri it is whilë sumer ilast

Miri it is whilë sumer ilast
wid fughëles song;
oc nu nehed windes blast
and weder strong.

Ei, ei ! What dis niht is long!
And ich, wid wel michel wrong,
sorëgh and murn and fast.

Veselo je, když léto trvá

Veselo je, když léto trvá
a ptáci zpívají;
leč nyní se blíží vyjící vítr
a bouřlivý čas.

Ej, ej ! Jak dlouhá je tato noc!
A já, nejnespravedlivěji,
smutním a truchlím a postím se.



O Pravdě

Čechy, počátek 15. století

Pravdo milá, tiežiť tebe:
pročs od nás vstúpila v nebe ?
Komus nás poruči ?
Tiežiť tebe, Pravdo milá!

Pravda k tomu odpovědě:
Milý synu, toť povědě,
neviem se zde kam podieti,
žádný mne nechtěl přijieti.

Já kdež sem se bydlu nadála,
tam jidech, ano již přitáhla.
Křivda vóbec všecky k sobě,
tepruv tehdy steščech sobě.

I jidech tam ku papeži,
k němužť každý vóbec běží,
i počech na něm žádati,
by mi ráčil radu dáti,

kterak bych Křivdu přemohla,
ješto u mé věno sáhla.
Papež odpovědě k tomu:
Jáť nemám prázdnosti k tomu,

poručím tě kardinálóm,
rúče beř se v jich tam dóm,
ať poradie i pomohú,
cožť oni najlépe mohú.

Učinich jeho kázanie,
brách se já tam mezi ně,
mniec, bych mohla tam prospěti
proti Křivdě konec vzieti.

Když tam mezi ně přijidech,
tepruv tesknosti dojidech,
otáza mne jeden z nich,
jsa v černé kápi jakžto mnich:

Pravdo, proč si ty sem přišla, co zde chceš,
proč před nás cestu nejdeš ?
Chceš li sobě konec vzieti,
musíš mnoho zlatých mieti.

Druhý podlé něho sedě,
otpovědě velmi hledě:
Pravdo, zde konce nemáš,
když nám dosti zlatých nedáš.

Pravda tak smutně stojéci,
žádného se nebojéci,
otpovědě velmi tiše
a řkúc: Ano, svatá říše

ot vás kněží v zmatek přišla.
Viz jich nemúdrého smysla,
kterak divným během běžie
kardinálští ti kněžie !

Učinili dva papeže,
ihned k tomu dva ciesaře;
pro jich nemúdré volenie
svatú cierkev, řiši plenie.

Tuť se Boha nic nebojie,
jedno nepokoje strojie
ovšem Pravdy nemilují,
ustavičně Křivdě holdují.

Odtud jidech na vše strany
mezi kniežata i pány,
hledajíc sobě bydla,
naliť jsú všudy osidla.

Nerodichuť na mě dbáti,
kázachuť mě se psy vyhnati,
shledachť tu mnoho neřádu,
toť vše běží mladú radú.

Dřěvní kniežata i páni
vedli ctné, počestné rady,
prospievali u milosti:
i nebylo také zlosti,

jakož nynie jest pohřiechu.
Já sem Pravda všudy k smiechu,
neviem se již kam podieti,
musimť na se kápi vzieti,

zda tu pokoje poživu
a přemohla Křivdu lstivú.
Když přijidech do zákona,
radostěmi srdce vstona

a řkúc: Mněť lepšieho nenie
viece do mého skončenie
než při zákoně ostati
a tu život dokonati.

Ale než měsiec pominu,
tak mi tu dachu vinu:
Pravdo, zde se nám nehodíš,
v naší řehole nám škodíš.

Odtad jidech mezi měšťany,
rozbich tu své krásné stany.
Nemožech nic znamenati,
bychť mohla s kterými ostati.

Ano chudí všudy pláčí,
ktož móž lépe, ten je tlačí.
Kdež sem byla na vše strany,
v tom shledach i měšťany.

Odtad pak jidech k sedlákóm,
k jich farářóm i k jich žákóm,
ano tu závisti mnoho.
Ihned se brach prič od toho.

Kdež sem byla po všem světě,
tak staří jekožto dietě,
žádný mne nechtěl přijieti,
tepruv rozbich v nebi sieti.

Tuť se mé bydlo dokona,
když přijidech do toho zákona,
i do té nebeské radosti,
jiežto mají zbožní dosti.

Uslyš, Bože, naše hlasy,
daj nam na věčné časy
s sebú bydlo, na tě zřiece
a tě s anjely chváléce!



Quando el rey Nimrod

Quando el rey Nimrod
al campo salia
mirava en el cielo
en la estreyella,
vida un luz santa
en la guiderria
que havia de nacer
Avraam a vinu.

Avraam avinu, padre dericho,
padre bendicho, luz de Israel.

La mujer de Terah
quedo prenada
de dia de dia
el le preguntava,
de que tener la cara
a tan demundava
eya ya savia
el bien que tenija.

Saludemos al compadre
y tambien al moel.
Que por su zekhut
mos venga el goel
y ri´hma a todo Israel.
Cierto loaremos al verdadero
al verdadero de Israel.

Když král Nimrod

Když král Nimrod
do polí šel
vzhlédl k nebesům
a na hvězdném nebi
uviděl svaté světlo (zjevení),

které zvěstovalo,
že se narodil Abrahám.

Narodil se Abrahám, otec milovaný,
otec požehnaný, světlo Izraele.

Jedné ženy z Terahu,
jenž těhotná byla
den za dnem
se ptali:
proč se její tvář
tak mění?
ona už spatřila dobro,
jenž pod srdcem nosila.



Roman von Müschwerk
15.12.2000