Dochované materiály a prameny pro studium dobového šermu od 12. do 17. století

O tom, jak vypadal šerm v dobách minulých, na jakých principech byl provozován, jak učen a správně praktikován, nás informují četné dochované spisy. Mnohé je rovněž naznačeno slovem i ilustrací v kronikách, městských či soudních knihách.
Praktici šermu kordem a šavlí v 18. a 19. století nacházeli jen málo porozumění pro "barbarskou" dobu středověku a vše ušlechtilé pro ně pocházelo až z renesance. Tak i opravdový šerm měl počátek až v 16. století, přesněji v marozzově díle "Opera nova". Dnes už touto předpojatostí netrpíme a vnímáme vývoj šermu jako kontinuální proces, v němž renesanční mistři navazovali na mistry středověké, a ti zase stavěli na základech ještě starších. Dostali jsme se zato do pozice přesně opačné: nám známé prameny zdaleka nesměřují k onomu "počátku". Nejstarší známý rukopis vykazuje natolik pokročilou a "moderní" techniku, že počátek promyšleného a náležitě učeného evropského stylu boje musíme předpokládat velmi, velmi hluboko v minulosti. V tom nás navíc utvrzují četné zprávy zmiňující šermířské školy přinejmenším již ve 12. století.

Jak tedy vypadá naše pomyslná knihovna dochovaných dobových zpráv a prací o boji, šermu a příbuzných disciplínách? Mimo velkého množství zpráv z kronik se dochovalo něco přes 250 titulů, nepočítaje v to překlady do jiných jazyků a pozdější opisy či reprinty. Zde uvádím 206 - přesněji 3 známá díla napsaná do konce 14. století, 40 z 15. století, 69 ze 16. století a 94 ze 17. století. Ne všechny z nich jsou zaměřeny na praktický šerm. Některé jsou teoreticky pojaté, jiné se věnují vojenství obecně a o šermu zbraněmi se zmiňují jen v několika kapitolách. Přesto jsou pro nás cenným pramenem při rekonstrukci dobového šermu. Do tohoto výčtu jsem rovněž zahrnul i publikace pojednávající o výcviku a střelbě z luku a ručních palných zbraní a rovněž knihy pojednávající o pravidlech a organizaci turnajů. Naopak knihy zabývající se dělostřelectvem, fortifikacemi a vojenskou teorií uvedeny nejsou, neboť již představují jinou kapitolu dobového vojenství.
Některé z těchto pro nás vzácných děl byly zničeny v průběhu 2. světové války. Šlo zejména o svazky chované v polských a německých muzeích. Na druhou stranu, španělské depozity a archivy stále ještě nevydaly všechna svá tajemství. V tomto ohledu čeká španělské historiky ještě kus práce a jistě i nejedno příjemné překvapení.

Pozn. Jména autorů žijících v předmětném období našeho sborníku jsou vždy zvýrazněna zeleně. Za názvem obvykle následuje místo prvního vydání a jméno vydavatele, případně vydavatelského domu, tiskařské firmy nebo tiskaře. Není-li uvedeno jinak, následuje za zkratkou "Cp." namátková adresace dostupných fotokopií příslušného díla.


úvod

Vznik šermířské literatury byl podmíněn mnoha faktory: vývojem vojenství, rozvojem výuky bojových dovedností, pokroky v typografických technologiích, změnami ekonomickými, sociálními apod. Náš exkurs proto vyžaduje alespoň v hrubých rysech načrtnout vývoj v těchto oblastech.

Mužská polovina rodu Homo sapiens vždy tíhla k využívání bojových dovedností, k jejich zdokonalování a rozvoji. Stály na nich životně důležité činnosti jako lov, obrana či agrese. O výuce bojových dovedností v raném evropském středověku víme jen velice málo. Tacitus a Svetonius se zmiňují o válečných hrách Germánů, útržkovité zprávy máme o utkáních ve skandinávském zápasu glimě. Oblíbený způsob boje seveřanů v tzv. skjaldborgu (zdi ze štítů) jistě vyžadoval precizní secvičení. Od 8. století se rozvíjející jízdní válečnictví se také neobešlo bez dlouholetého tréninku a o střelbě, jako universální lovecké i válečné dovednosti, se není potřeba šířeji rozepisovat. Výuka a cvičení se v tomto období prováděly zřejmě živelně, bezkoncepčně a vycházely čistě z praktické zkušenosti.
Bojové hry pro trénink i pro zábavu byly jistě hojně rozšířeny. Ostatně i běžné dětské či mládenecké hry mívaly často dosti surový charakter. Házení, tlučení, povalování, praní, běhání a další tělesné aktivity tohoto typu byly přirozenou součástí těchto her. U dospělých se zvláštní pozornosti vždy a ve všech etnikách těšil zápas. Rovněž lukostřelba a silové disciplíny byly oblíbené. Jezdecké dovednosti a boj v sedle začaly být pěstovány a váženy od 9. století, kdy franští králové učinili z jízdy hlavní složku svých vojsk. Od druhé poloviny 10. století pak předpokládáme vznik jízdních turnajů. První datovaná zpráva o nich pochází z roku 1066. V kronice opatství St.Martin v Tours stojí, že tohoto roku byl v turnaji zabit Godfrey de Preuilly, který rovněž pro tento turnaj stanovil pravidla.


12. století

Ve 12. století dochází na evropské půdě k významnému přelomu. V dosud převážně vesnicky urbanizovaných zemích vznikají četná mocenská centra trojího typu - šlechtická sídla, kláštery a města. A tato sídla v sobě koncentrovala moc politickou i vojenskou. Představovala samostatné vojenské útvary schopné okamžité reakce bez nutnosti svolávat muže z okolních vesnic. To ovšem vyžadovalo vznik profesionálních vojáků z řad nešlechticů a vyšší angažovanost obyvatel těchto sídel ve vojenském výcviku.
Nově vznikající rodová šlechta zabezpečovala svá sídla profesionálními vojáky sloužícími za půdu nebo mzdu. Tito vojáci měli dostatek času k výcviku, který ale nebýval nikterak intenzivní. Zato mládí šlechtice bylo vlastně celkovou přípravou na vojenskou dráhu bez ohledu na to zda se nekonec nestal duchovním. Výcvik se děl individuálně v rodině či na dvoře, kde páže či panoš sloužil. Z Francie se šíří rytířský způsob boje, vzniká svébytná kultura a dochází k růstu počtu turnajů jakožto formy simulace bitvy. První turnaj na německé půdě se odehrál patrně ve Würzburgu v roce 1127, první turnaj v Anglii se odehrál za vlády krále Štěpána (1135-1154). Bojovalo se běžnými zbraněmi ve skupinách. Necvičila se technika, ale spíše psychická odolnost a praktické používání toho, co se rytíř naučil během tréninku. Církev od počátku turnaje odmítala a jen v tomto století byly vydány čtyři známé papežské zákazy - 1131, 1139, 1179 a 1193.
Kláštery kladly svou bezpečnost do rukou zvlášť vybraných poddaných či najatých profesionálů. Navíc se mezi členy konventu vždy nacházelo množství mladých šlechticů či vysloužilých rytířů. Některé řády měly dokonce vysloveně vojenský charakter a jejich konventy představovaly v podstatě dokonale organizované vojsko.
Zcela zvláštní řešení měla města. Pro potřeby běžné strážní služby a udržování pořádku bývalo najato několik profesionálů. Dále městská nařízení ukládala povinnost samostatným svobodným měšťanům i vznikajícím cechům vojenskou povinnost při obraně města. Obranou se nemyslela pouze obrana hradeb, ale v širším smyslu i vojenské tažení na obranu městských zájmů. To ovšem předpokládalo centrálně organizovaný výcvik. A tak vznikly ve městech první "školy" boje zaměřující se zejména na boj kopím, štítem a údernou zbraní a střelbu. Ta byla pro měšťany zvlášť důležitá. Jednak si město mohlo dovolit opatřit drahé kuše či luky v hojném počtu, jednak střelbu bylo snadné se naučit a stále procvičovat. A zdá se, že bojový výcvik záhy nabyl ve městech podoby oblíbeného "sportu" a stal se důležitým elementem městské identity.
Měšťan ve městě byl svobodným individuem do značné míry rozhodujícím samostatně o svých činech. Produktem této svobody byla i touha po individuální obranyschopnosti. Podnětem ke vzniku škol boje ve městech tedy nebyla jen vojenská potřeba, ale i poptávka z řad jednotlivců a rovněž rozmáhající se institut soudních soubojů. Od poloviny století máme hojnost zpráv potvrzujících existenci profesionálních učitelů i ustálených forem boje. V roce 1156 zmiňuje anglický soudní spis jméno Wilemus Pugilus a uvádí, že byl učitelem boje a nechával se i najímat jako náhradník k soudním duelům. V roce 1176 je ve stejné souvislosti zmiňován Laurencius Pugil - bratr či syn. Snad šlo o rodinný podnik, i když latinské slovo "pugilus" znamená bojovník a mohlo být jen běžnou přezdívkou. S rostoucí vzdělaností v umění boje rostla i nebezpečnost takto vyškolených mužů. Ruku v ruce s tím rostla rovněž poptávka po kvalitnějších a tedy nebezpečnějších zbraních - zejména mečů vhodných pro bod. A tak v roce 1180 vydává Jindřich II. pro Londýn nařízení, že: "Nikdo nesmí ve městě držet školu meče a puklíře pod hrozbou vězení." Rovněž bylo zapovězeno měšťanům nosit ve městě meč a puklíř. Dovolena byla pouze dýka, nůž nebo hůl.
Zde je již zřejmé, že styl boje se ubíral dvěma směry - vojenským a civilním. Profesionální voják bojoval na koni a k ochraně před kopími užíval velký štít. Navíc nosil zbroj a míval chráněn obličej a hlavu. Došlo-li na meče, bylo zapotřebí zejména mocných seků k zdolání soupeřovy zbroje nebo roztětí přilby. Civilista chodíval jen v látkových šatech, nosil lehčí meč nebo tesák a jeho nejpravděpodobnějším bojištěm mohla být cesta, ulice nebo místnost. Tento styl boje kladl velké nároky na krytí či úhyby a přikládal větší důraz bodným akcím, krátkým sekům na ruce apod. Zde již lze mluvit o "šermu".

Historik Saxo Grammaticus píše: "... cvičil dychtivě cokoliv zostřovalo neb zesilovalo tělesnou sílu. Učen šermíři, cvičil se horlivě v krytí a rozdávání ran. ... (král) nařídil, že by se měli vytrvale cvičit od mistrů krýt a dávat rány. Někteří z nich jsou zkušení v pozoruhodném způsobu boje a užívají sek na soupeřovo obočí s neselhávajícím stylem ..."


13. století

"V roce 1222 pořádali měšťané bojové hry a zápasy poblíže špitálu St.Giles, kde pozvali a měli mistry z mužů z každé čtvrti a dalších z okolí. ... Mladí z města rovněž užívali volné dny ... ku cvičení se zbraněmi a puklíři."

Jak vidno, ve městech bujel bojový sport a města tím začala disponovat vlastním kvalitním vojenským potenciálem. Na mnoha místech byli měšťané i další obyvatelé povinni cvičit se v ovládání kopí a samostřílů. Vycvičit si kvalitní střelce hleděl i nejeden šlechtic. Druhá polovina století je právem považována za klasickou éru turnajů - ustálila se pravidla a hlavní disciplínou stalo jízdní klání dvojic zatímco hromadný boj se stává méně významným závěrečným bodem programu. Celkově se však turnaj posouvá od bojového výcviku k společenské události, byť tréninkový aspekt zůstává zachován. "Turnaj zvyšuje cenu muže a proto jeho cena bude odměněna dámami. Turnaj jest rytířský." Henri de Laon si však přesto stěžuje, že turnaje se stávají příliš změkčilými, čímž ztrácejí svou cenu jako cvičení pro skutečný boj.

Z poslední čtvrtiny 13. století patrně pochází anonymní jihoněmecký rukopis I.33 (jedna-třicet tři, znám je též pod názvy "Walpurgis" nebo "Tower Fechtbuch"). Alfonse Lhotsky z Vídeňské univerzity jej datuje do roku 1295, jiní kladou jeho vznik až na začátek 14. století. Rukopis sám datován není a první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1579. Lhotsky rovněž uvádí jako autora sekretáře biskupa z Würzburgu, kteréžto tvrzení podporuje několik faktů: Jednou z šermujících postav je mnich (dokonce i s tonzurou), doprovodný text je psán latinsky s odbornými termíny v němčině, a konečně, rukopis byl objeven v klášteře ve Frankonii. Dnes je uložen pod označením Ms. membr. I 115 v londýnském Tower Museum.
V rukopise mnich učí svého žáka bojovat mečem a puklířem. Kniha ukazuje již poměrně promyšlený způsob vedení boje kladoucí důraz na současné protiútoky a hojné užívání hrotu - tedy na techniky obecně považované za základní objevy renesančního šermu. A přitom je I.33 nejstarší nám známou knihou o šermu !

Do roku 1295 bývá datován dnes již neexistující italský spis Del Serpente dvou boloňských bratří vyučujících šerm v Miláně. Šlo zajisté o již zavedenou firmu, neboť publikační činností se nezabývají začátečníci. Rovněž fakt, že přišli z Boloně, napovídá cosi o kvalitě či o sílící konkurenci v tomto městě.

Na konci století vyšla v Londýně opět vyhláška: "Jelikož tak mnoho bláznů, které baví lumpárny, se učí šermovat s puklířem, čímž stávají se odvážnějšími páchat svá bláznovství, jest stanoveno a nařízeno, že nikdo nebude držet školu neb vyučovati ve městě šermu s puklířem, v noci či ve dne, a pokud tak kdos učiní, bude jat na čtyřicet dní."


14. století

První polovina století přinesla revoluční změny do tehdejšího vojenství. Objevily se první palné zbraně. Dobře vedená flanderská pěchota poráží rytířskou jízdu u Courtrai (1302). Skotové vynalézají pěchotní formace - tzv. chiltroms - vyzbrojené dlouhými píkami, jimiž úspěšně porážejí anglickou jízdu i pěchotu u Bannockburnu (1314) a jízdní pěchotu - tzv. hobilars - kteří podnikají rychlé přesuny a slaví úspěch například u Bylandu (1322). Švýcaři zavádějí do výzbroje halapartny a jejich pěchota organizovaná v bojových sestavách poráží rakouské rytíře u Morgartenu (1315) a Laupenu (1339). Angličané si osvojují dlouhý waleský luk, cvičí lučištníky a v roce 1346 rozstřílejí u Crécy elitu francouzského vojska.
V polovině 14. století přibrzdil evropský vývoj mor, ale lidem na touze se dále vraždit příliš neubral. Dále se rozvíjel zejména pěší boj, vznikaly nové zbraně, zvyšovala se škála a kvalita zbrojí, palné zbraně (zpočátku pouze děla) byly zaváděny do běžné výzbroje. Rytířský způsob boje dosáhl svého zenitu a turnaje nabývaly charakteru barvité zábavy.
O výcviku boje, o školách šermu či mistrech toho mnoho konkrétního nevíme. Každý muž se od mládí bezpochyby uměl ohánět nožem či holí. V Anglii zakázal Edward I. tenis, kuželky, házení koulí a další zábavy a jako jedinou zábavu povolil střelbu lukem. Každý, jehož roční příjem přesahoval 40 šilinků, musel vlastnit luk a naučit sebe a své syny s ním zacházet. Skotský způsob boje ve formacích s dlouhými píkami jistě vyžadoval kvalitní výcvik a po bitvě u Bannockburnu píše kronikář: "... toho roku nebylo vycvičenějšího vojska.". Italské milice podstupovaly hromadný výcvik se štíty, cvičnými dřevěnými tlouky a tyčemi. Německé prameny zmiňují jména tří mistrů: Lamprecht von Prag, Virgil von Cracow a Andreas Liegnitzer (Andres von Liegnitz), jenž sepsal dnes zmizelé pojednání o boji kopím a snad i dalšími pěchotními zbraněmi. Praha, Legnica a Krakov. Jako by jinde učitelé šermu ani neexistovali ...
Na tyto mistry navázal Johannes Liechtenauer, který se okolo roku 1350 usadil ve Švábsku. Shrnul vše, co se naučil u jiných mistrů, a položil jasný základ šermu dnes označovanému jako "německá škola". Vytvořil kolem sebe jakousi sektu zasvěcenců, kteří skládali slib mlčení, neboť umění bylo tajné. Pouze vybraní žáci byli Liechtenauerem uznáni za mistry a mohli pokračovat v šíření tajného umění šermu. Ne že by tato škola byla ve své době nějak výjimečná a odlišná - spíše šlo o dobrý marketingový tah a pokus o institucionalizaci byznysu.
Podstatné pro nás je na jeho škole jednotné názvosloví, definované techniky, principy a filozofie. Dílo se nezachovalo, ale známe jej z děl jeho žáků. Ve druhé a třetí generaci už myšlenka uzavřeného tajného umění odumřela a mnozí využili příležitost a zařídili se sami.
Prvním z těchto "provinilců" byl Hanko Doebringer, který vydal své dílo pojednávající o liechtenauerově škole v roce 1389, patrně již po mistrově smrti. Rukopis se dnes nachází pod katalogovým označením Cod.ms. 3227a v norimberském Germanisches Nationalmuseum.

Za pozornost jistě stojí i fakt, že po založení university v Heidelbergu v roce 1386 se v dochovaných universitních spisech každoročně objevuje vyhláška zákazující studentům navštěvovat šermířskou školu.


15. století

V 15. století zažívají šermířské školy pravou konjunkturu a učebnice se objevují jedna za druhou. Vznikají šermířské spolky, gildy a bratrstva. Jako první bylo založeno ve Frankfurtu nad Mohanem "Bratrstvo Svatého Marka" - plným názvem "Společné bratrstvo naší milované paní neposkvrněné panny Marie a svatého a mocného nebeského knížete svatého Marka". Datace vzniku je nejistá, ale dochovala se protokolární kniha z roku 1474. Členy spolku byli zejména měšťané, dále studenti a několik drobných šlechticů. Hlavní shromáždění se scházelo u příležitosti podzimního trhu ve Frankfurtu a tajnou volbou volilo vedení tvořené čtyřmi mistry a nejvyšším hejtmanem. Během roku se probíhal výcvik v šermu a při různých příležitostech se konaly zkoušky, veřejné ukázky, soutěže a utkání se členy konkurenčních spolků. Bratrstvo sv.Marka posléze zvítězilo v ostré konkurenci a v roce 1487 (bývá uváděn i letopočet 1480) získalo v Norimberku od císaře Fridricha III. monopol na výuku šermu: "My, z boží vůle císař římský pro všechny časy vládce Maďarska, Dalmácie, Chorvatska, král rakouský, štýrský, kerntský, hrabě tyrolský veřejně oznamujeme tímto listem a činíme všeobecně známým, že jsme učinili a dopřáli a dovolili touto zvláštní milostí mistry meče. Z moci římského císaře rovněž dopřáváme jim a dovolujeme vědomě v platnosti listu, že rovněž nyní platí všude ve Svaté říši, že žádný jiný mistr meče by neměl držeti tak zvanou školu, ni za peníze vyučovati, není-li napřed od mistrů meče ve svém umění vyzkoušen a dovolen."
Z později vzniklých spolků uveďme např. "Bratrstvo Sv.Lukáše" z Augsburgu, magdeburgské "Bratrstvo Sv.Petra a Pavla", pražské "Bratrstvo Sv.Víta" či norimberské "Mistry meče".
Německá šlechta v Bavorsku, Frankonii a v Rýnské falci zase zakládá převážně z ekonomických důvodů "grossen Turniergesellschaften" - velká turnajová bratrstva.

Ve vojenství vládnou zcela nové trendy. Feudální jízda jde od porážky k porážce - Švýcaři, husitská pěchota, francouzské dělostřelectvo si s ní dovedou bez větších obtíží poradit. Hledají se však nové účinné formy boje pěchoty s pěchotou. I zde vládnou dřevcové zbraně - halapartny, sudlice a kladiva. Meče a tesáky jsou odsunuty do pozic pobočních zbraní. Tomu je přizpůsoben výcvik pěchoty. Naopak v civilním šermu se meče a tesáky stále těší velké pozornosti. Králem západoevropských bojišť zůstává i nadále dlouhý luk.


1410
  • Z tohoto roku pochází kniha Flos Duellatorium in Armis, jejimž autorem je Ital Fiore dei Liberi (Fiore de' Liberi da Premariacco). Fiore se narodil někdy před rokem 1350 v městečku Civitale del Friuli na řece Natisone a jako mladík se vydal za výukou šermu do Německa.

Pozn. Zde bych rád upozornil na zajímavý detail. Dnes důsledně rozlišujeme pro období středověku tzv. "německou" a "italskou" školu šermu mečem, jejichž zastánci se vášnivě přou o to, která je lepší, dobovější, techničtější, a přitom nám jaksi uniká, že Italové zcela běžné chodívali na zkušenou do Německých zemí a naopak Němci mířili za mistry italskými. Tak Fiore dei Liberi bez uzardění prohlašuje, že studoval u "mistra Johannese, zvaného Swabian." Jak se zdá, pro období středověku nemá valného smyslu činit zásadní rozdíly mezi šermem mečem v obou zemích, jakožto i v zemích ostatních. Poněkud jiná situace pak nastává v 16. století, kdy do Itálie míří Němci, kdežto Italové do Němec již nikoli. Tak například Joachim Meyer byl žákem Achille Marozza.

1428
  • V Miláně vydal svůj spis Boris Ferres. Dílo se však nedochovalo.
1428-36
  • Portugalský král Dom Duarte je podepsán pod knihou o boji na koni a ve zbroji Livro da ensinanca de bem cavalgar. Vyšlo v Lisabonu.
1430
  • Anonymní Fechtbuch P 5013 - Kunsthistorisches Museum ve Vídni.
40.léta
  • Sigmund Ringeck, mistr šermu na dvoře bavorského vévody Albrechta, publikuje vlastní verzi liechtenauerových textů německé školy. 220 stran bez obrázků. Dnes jako Mscr.Dresd.C487 v drážďanské Sächsische Landesbibliothek.
1440
  • René z Anjou sepsal pro svého bratra Karla obsáhlé pojednání o pořádání turnajů Traité de la forme et Devis d´un Tournoy.
1441
  • Diego de Valera vydává svou první knihu rytířském mravu a chování s názvem Espejo de verdadera nobleza.
1443, 1459, 1467
  • Hans Talhoffer patří k nejznámějším německým mistrům. Byl služebníkem švábského šlechtice jménem Leutold Königsegg. Jeho knihy pojednávají o šermu dlouhým mečem, dvouručním kladivem, dýkou, kyjem a štítem, mečem a štítem, o boji na koni, o zápasu i o některých méně obvyklých disciplínách jako je boj hákovými štíty nebo zápas muže s ženou. Dále ukazuje všeliké válečné stroje a přístroje, techniky překonávání vodních toků a další věci. Vydání z roku 1443 se dochovalo v jediném exempláři - Ms.Ch.A558 v Forsuchung-Bibliothek Gotha. Z vydání z roku 1459 se zachovaly čtyři exempláře: Thott 290 2° - Königliche Bibliothek Kodaň, Hs.XIX 17.3 - Gräfliche Bibliothek Königseggwald, P 5342 B - Kunshistoriches Museum Vídeň, 78 A 15 Kupferstich - Kabinett Berlín. Jediný dochovaný exemplář vydání z roku 1467 je pod označením Cod.icon.394a uložen v Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově.
    Dále jsou k dispozici dochované kopie z pozdějších století: Před rokem 1561 vznikl opis uložený dnes jako Cod.I.6.20.1 v Universitätsbibliothek v Augsburgu. Ze 16. století rovněž pochází Cod. Vindob. Ser. Nov. 2978 z vídeňské Österreichische Nationalbibliothek. V roce 1820 pořídil Julius Hamberger kopii vydání z roku 1467, kterou pod označením Cod. icon. 394 uchovává Bayerische Staatsbibliothek Mnichov. Tato knihovna má i další kopii pořízenou v 19. století pod označením Cod. icon. 395. Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek Göttingen má blíže nedatovanou kopii označenou Philos. 61 a Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel ještě jinou jako Cod. Guelf. 125.16 Extravagantes.
1449
  • Peter von Danzig - další z druhé generace liechtenauerových následovníků publikuje fechtbuch založený na mistrových textech.

  • Diego de Valera vydává další knihu o šlechtické etiketě s názvem Ceremonial de principles.
1452
  • Peter von Danzig vydává druhou, přepracovanou verzi svého fechtbuchu. Dnes uložen jako Cod. 44 A 8 v Biblioteka Jagellonska v Krakově.
1450-55
  • Jud Lew vydává další německý Fechtbuch. Dnes v majetku Universitäts-bibliothek v Augsburgu pod označením Cod.I.6.40.3., ale uloženo v BSB München.
1458-67
  • Paulus Kal vydal vlastní knihu podle tradiční německé školy - dnes Ms.1825 v knihovně university v Boloni. Kopii z konce 15. století chová ve svém depozitu pod označením P 5126 vídeňské Kunsthistorisches Museum a další kopii z roku 1542 má jako Ms.Chart.B1021 Forschungs-bibliothek v Gotha.
1462-65
  • Diego de Valera vydává poslední knihu Tratado de las armas, teoreticky pojednávající o zbraních vhodných pro šlechtice.
1466
  • John Tiptoft, hrabě z Worchesteru, sepisuje z pověření krále Edwarda IV. soubor pravidel pro organizaci a průběh turnajů v Anglii.
1467
  • K tomuto roku byl datován anonymní a neprozkoumaný rukopis o šermu mečem a dalšími zbraněmi. Býval uložen jako Ms.germ.quart.16 v berlínské Staatsbibliothek Preußischer Kulturbesitz, ale byl zničen při náletech za 2.sv.války.
1470
  • Do tohoto roku je datována anonymní sbírka německy psaných textů a vyobrazení známá jako Codex Wallerstein. Obsahuje pasáže o šermu dlouhým mečem, tesákem, dýkou a zápasu. Dnes se nachází v knihovně university v Augsburgu pod označením Cod.I.6.4.2.
1474
  • Z pera mistrů Jaime Pons de Perpignan a Pedro de Las Torres pocházejí první známé (byť nedochované) španělské spisy o šermu mečem.
1475
  • Originální burgundská příručka o šermu dvouruční sekerou Le Jeu de la Hache.
1478
  • Kněz Hans (Johannes) Leckuechner, další z řady liechtenauerových následovníků, vydal spis Der alten Fechten anfängliche Kunst, v níž se zabýval šermem dlouhým mečem, tesákem a puklířem a zápasem podle německé školy. V 16. století (1529) byla kniha vydána znovu pod názvem Der alten Fechten gründliche Kunst (jako autor je ovšem uváděn Hans Lebkommer von Nüren) a ještě později v přepracované verzi jako Die ritterliche mannliche Kunst ... . Originál uložen jako Cod.Pal. Germ 430 v Universitäts-bibliothek Heidelbergu.
1480
  • Na dei Liberiho knihu navázal Filipo Vadi z italské Pisy. Jeho De arte Gladiatoria Dimicandi vydaná v Padově čerpá z Flos Duelatorum, ale látku pojímá koncepčněji a uceleněji. Probírá šerm dlouhým mečem, krátkým kopím, dýkou a zápas. Na rozdíl od německých mistrů Vadi nepovažuje šerm za umění, nýbrž za vědu. Odmítá rovněž vyučovat muže nízkého stavu a v jeho nazírání vyžaduje šerm vysoké morální a intelektuální kvality.

  • Okolo tohoto roku vydal svou knihu i Hans Folz. Dnes Q566 ve výmarské Nationale Forschungs- und Gedenkstätten der klassischen Deutschen Literatur in Weimar - Zentralbibliothek der deutschen Klassik.
1482
  • Druhé vydání Der alten Fecter an fengliche Kunst od Hanse Leckuechnera. Dnes Cgm 582 v Bayerische Staatsbibliothek (BSB) München.
1490
  • Peter Falkner vydal vlastní knihu o šermu dlouhým mečem, mečem a puklířem, tesákem, bojovým kladivem, dýkou a o zápasu. Dnes se nachází jako P 5012 v Kunsthistorisches Museum ve Vídni.
1491
  • Hans von Speyer vydal Fechtbuch dle německé školy. Dnes M.I.29 v Universitätsbibliothek v Salzburgu.
1497
  • Lo Cavaller in Tractas de Cavalleria - španělská kniha o jízdním boji a klání s kopími od Ponce de Menaguerra.

K dalším, avšak přesněji nedatovatelným knihám z tohoto období patří anglické Harlein manuscript (rukopis 3542) a Rukopis 39564 o šermu dvouručními meči. Dále Rukopis 5878 (Gladiatorie) z poloviny století o soudních soubojích ve zbroji s meči a dýkami. Z konce století pochází Rukopis 5879 (Goliath) pojednávající o šermu dlouhým mečem podle německé školy. Poslední dva jmenované dnes přechovává Biblioteka Jagellonska v Krakowě. Další snad bavorský, snad rakouský 46-ti stránkový rukopis z poloviny století bývá označován jako Codex Vindob II093. Je uložen v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Vychází opět z liechtenauerovy německé školy a tradičně pojednává o šermu dlouhým mečem, dvouručním kladivem, jízdním boji a zápasu.
Anonymní rukopis o šermu mečem vlastní i Herzog August- Bibliothek ve Wolfenbüttelu - nese označení Cod. Guelf. 78.2 Aug. 20. Další anonymní díla z 15. století jsou: Cgm 558 z Bayerische Staatsbibliothek München, MS. germ. quart. 16 (1.pol.15.st.) - Biblioteka Jagellonska v Krakově a Cod.I.6.40.2 (2.pol.15.st.) - Universitäts-bibliothek Augsburg - uloženo v BSB München.
Poslední známou prací je krátký spisek o šermu mečem, který publikoval italský mistr Mercurio Spetioli da Fermo. Současná lokace není známa.

Mnohá cenná díla byla uložena v polských a německých muzeích nebo v soukromých sbírkách a byla zničena v průběhu 2.sv.války při bombardování. Patřily k nim i přesněji nedatované rukopisy Ms.membr.II, 109 a Ms.membr.I, 115.


16. století

Teprve s rozšířením knihtisku můžeme mluvit o skutečně bohaté a dostupné literatuře. Nyní již mohli knihy běžně získávat a používat nejen učitelé, šlechtici a movití měšťané, ale i běžní žáci z řad měšťanstva a nižší šlechty. Při královských dvorech vznikají šermířské spolky. Jednak proto, že u dvora se shromažďovalo nejvíce mistrů a nejlepších šermířů, ale i proto, aby král měl nad oficiální linií šermu dohled a z něj plynoucí zisk. Ve Francii vznikla za vlády Karla IX. "Académie d´armes du rois" která záhy získala monopol na výuku a vývoj šermu. V Anglii vznikla obdobná instituce za Jindřicha VIII. Zde však dlouho bujela rivalita mezi domácími mistry a jejich italskými konkurenty. V Německých zemích měli monopol posvěcený císařem "Makusové" (Bratrstvo Sv.Marka) a v Čechách tzv. "Fedrfechtýři" neboli "Gesellschaft der Freifechter von der Feder" čili "Společnost svobodných šermířů od péra".


Okolo r. 1500
  • Ludwig von Eyb zum Hartenstein - příručka o šermu mečem a puklířem. Jako B 26 je uložena v Universitäts-bibliothek v Erlangenu.
  • Tzv. Solothurner Fechtbuch. Drží se tradiční německé školy boje dlouhým mečem, dýkou a zápasu. Jeho původ je nejasný - byl sepsán buď v Německu nebo ve Švýcarsku.
  • V berlínské Staatsbibliothek Preußischer Kulturbesitz se nachází anonymní Fechtbuch nesoucí katalogové označení Lib.Pic.A.83. Probírá šerm dlouhým mečem ve zbroji i bez ní.
  • Anonymní W* 150 - Historisches Archiv v Kolíně nad Rýnem, Cod 862 - Fürstl. Fürstenbergische Hofbibliothek Donaueschingen.
  • Anonymní Cod. Guelf. 1074 Novi - Herzog August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu.
  • Rozpadlý HS `T´, Buch- und Kunstantiquariat Dr. Helmuta Tennera.
1509
  • Exercitiorum atque artis militaris collectanea od španěla Pietra Monte se zabývá převážně zápasem. Vyšla v Miláně, kde signor Monte vyučoval. Druhá jeho kniha De Singulari Certamine Sive Dissensione pojednává o duelovém šermu. V jeho díle je zřetelně dešifrovatelná tzv.boloňská škola.
1510-20
  • Anonymní Fechtbuch MS. germ. quart. 2020 z Biblioteka Jagellonska v Krakově.
1511
  • Kompletně dochovaná skórovací listina zvaná The Westminster Tournament Roll.
1512
  • Vychází v Německu Fechtbuch o šermu dlouhým i jednoručním mečem a o zápasu s bravurními rytinami Albrechta Dürera. Dnes HS. 26-232 ve vídeňské Albertině.
1515
  • Vyšel dnes ztracený tisk J. Schwerera.
1516
  • Andre Pauernfeindt přepracoval staré liechtenauerovy texty o šermu dlouhým mečem. Původní texty proložil svými vlastními a vydal ve Vídni pod názvem Ergrundung Ritterlicher kunst der Fechterey.
1521
  • Paris de Puteo - teoretická příručka Duello.
1522-23
  • Jörg Wilhalm dokončil obsáhlý kolorovaný rukopis o šermu dlouhým mečem ve zbroji i bez ní, šermu tesákem a jízdním boji. Dochovaly se tři exempláře. První přechovává pod katalogovým označením Cod. I.6.20.2 Universitäts-bibliothek v Augsburgu. Cod. I.6.20.2 a I.6.40.5 (kopie z roku 1556) ji také náleží, ale aktuálně jsou uloženy v BSB München jako Cgm 3711 a Cgm 3712.
1528
  • Spis o chování, včetně pasáží o šermu Courtiex. Autor Baldessare Castiglione.
1531
  • V tomto roce vznikla nejstarší známá tištěná italská kniha o šermu. Nese název Opera nova a zabývá se šermem mečem, ale neobsahuje žádné ilustrace. Název "Opera nova" znamená "nové dílo" a objevuje se v Itálii poměrně často. Autoři, jako zde Antonio Manciolino, se jím snažili vytvořit punc převratné novinky. Tato kniha je zajimavá i tím, že z ní vycházel ve svém objevném díle Achille Marozzo.
1532
  • Španěl Francisco Roman vydává dnes již ztracenou knihu o šermu mečem Tratado de lla esgrima noc figuras.
  • Učitel Achille Marozza Guido Antonio di Luca vydal svůj vlastní spis, jenž se však do současnosti nedochoval.
1533
  • Další z řady německých Fechtbuchů o šermu dlouhým mečem, tesákem, kopím a dýkou - tentokrát od Gregora Erharta von Augsburg. Původně Cod.I.6.40.4 ve Fürstlich Oettingen-Wallersteinsche Bibliothek und Kunstsammlung, dnes uváděn jako ztracený.

  • Ve stejném roce vyšel ve Francii spis La Noble Science. Je to neautorizovaný přepis z německých knih a pojednává proto o tradičním dlouhém meči, tesáku, holi, meči a puklíři.
1536
  • Často se uvádí, že Achille Marozzo di San Giovanni Persiceti je zakladatelem moderního šermu rapírem. To však není pravda. Marozzo byl sice velmi uznávanou autoritou, ale byl především učitelem šermu mečem a sám stavěl na tradičních základech. Mnohé z jeho techniky se kupříkladu vyskytuje již v rukopise I.33. V tomto roce publikoval v Modeně svou vlastní knihu Opera nova de Achille Marozzo ... maestro generale, de l'arte de l'armi.. Ilustracemi ji opatřil Girolamo Fontana. Znovu vyšlo v Modeně zřejmě v r. 1540 a roku 1550 v Benátkách. Cp. Newberry Library : Wing ZP 5351 .4 (1540); University of Illinois : RBC, 796.86 M340 1550 (1550).
1538
  • Hans Czynner vydal knihu o šermu dlouhým mečem a dýkou ve zbroji. Obsahuje 40 stran textu a přes 70 vyobrazení. Uloženo jako MS. 963 v Universitäts-bibliothek v Grazu.

  • Ve Francii vyšel překlad knihy Andre Pauernfeindta z roku 1516.
1539
  • Fabian von Auerswald spis o zápase Die Ringer-Kunst des Fabian von Auerswald.

  • Na díle Sigmunda Ringecka o šermu dlouhým mečem vystavěl své dílo i Sigmund Schinning. Kniha je v majetku Universitäts-bibliothek v Augsburgu a uložena jako Cod.I.6.20.5 v BSB München.
1542
  • Paulus Hector Mair nebyl mistr šermu, nýbrž radním v Augsburgu. Jeho vášní ale bylo sbírání knih a učebnic šermu a v roce 1542 (nebo o něco později) vydal vlastní kompilaci děl starších mistrů - zastoupeny jsou zejména texty podle Hanse von Speyer a Joerga Wilhalma. Ilustroval Jörg Breus. Jeden exemplář je pod označením Mscr.Dresd. C 93/94 (nebo Cod.icon. 393) uložen v drážďanské Sachsische Landesbibliothek a druhý jako Cod. Vindob.10825/26 ve vídeňské Österreichische Nationalbibliothek.
1545
  • Učenec Roger Asham vydal v Anglii pojednání o střelbě dlouhým lukem nesoucí řecký název Toxophilus.

  • Z téhož roku pravděpodobně pochází i nepodepsaný Fechtbuch Cod.I.6.20.4 - Universitäts-bibliothek Augsburg - uložen v BSB München.
1550
  • Publikuje florentský mistr Francesco Altoni.

  • Teoretická práce Il Duello z pera Girolama Mutia. Nezabývá se šermem po technické stránce, nýbrž jako společenským fenoménem.
1551
  • Angelo Viggianni del Monte začal v tomto roce psát svou knihu Lo Schermo, která však na jeho přání vyšla až po jeho smrti v roce 1575.
1552
  • Martin von Heemskerk vydal knihu s prostým názvem Fechten und Ringen. V textu a na dřevořezech probírá šerm dlouhým mečem a zápas podle německé školy.
1553
  • V tomto roce vydává v Římě Camillo Agrippa první doloženou knihu o šermu rapírem - Trattato di Scientia d´Arme. Jelikož byl signor Agrippa především matematikem a architektem, je jeho systém matematicky přesně definován a postaven na vědecky propracovaném základu. Zavedl rovněž jednotné a přehledné numerické označení poloh zbraně. V jeho práci lze spatřovat skutečný počátek moderního šermu. Knihu doplňují skvostné mědiryty, z nichž dvě jsou připisovány Michelangelovi a Stradanovi.

  • Paulus Hector Mair publikuje druhé vydání své knihy, s níž mu tentokráte pomáhal Antonius Rast spolu s písařem a kreslířem Heinrichem Vogtherrem. Uloženo ve Státním archivu v Augsburgu pod označením Schätze 82 Reichsstadt.
1558
  • Další německá kompilace dřívějších prací o šermu dlouhým mečem, dýkou, mečem a puklířem. Nese název Die Ritterliche mannliche Kunst .... Vydal ji Christian Egenolph, autor znám není.
1560
  • V Miláně vydal Sebastiani Fuasto knihu s prostým názvem Duello. Velmi podobná práci Girolama Mutia.
1564
  • Girolamo Mutio publikuje přepracované vydání své knihy pod názvem Il Duello del Mutio Lustinapolituno noc le Riposte Cavalleresche.
1568
  • Francouz J.Desors publikuje vlastní knihu o šermu.

  • U A.Pinargentiho vychází rovněž tiskem starší rukopis Achille Marozza, tentokrát teoretický text o boji Arte dell'armi, di Achille Marozzo ... Ricorretto, et ornato di nuove figure in rame. Cp. Newberry Library : Wing ZP 535 .P 63.
1569
  • De la filosofia de las armas - jedna ze dvou známých španělských renesančních knih o šermu rapírem, jejímž autorem je Jeronimo Sanchez de Carranza.
1570
  • Kniha Gründtliche Beschreibung der freyen Ritterlichen unnd Udelichen kunst des Fechtens ... od Joachima Meyera pojednává na 475 stranách o šermu dlouhým mečem, rapírem, tesákem, dýkou, dřevcovými zbraněmi a taky o zápase. Knihu bohatě zdobí 72 skvostných rytin. Vydáno ve Strassburgu.

  • V Benátkách vydal téhož roku velice podobnou knihu Hans Senger.

  • Giacomo Grassi di Modena publikuje vlastní originální práci Ragione di adoprar sicuramente l´arme ..., v níž rozvíjí marozzův systém. Jeho přínosem je zejména jeho zjednodušení a propracování funkcí těla, částí zbraně a rozbor účinných akcí.
1572
  • Givanni Dell´Agocchio probírá v dialogu mistra a žáka Dell´arte de scrimia šerm a klání.
1573
  • Henry de Saint Didier vydal v Paříži své Tracicte contenan les ecrets du premier livre de l´espee seule.
1579
  • Henrici Gunterrodt vydal práci s názvem De veris principiis artis dimicatoriae ....
1580
  • Giovanni Antonio Lovino napsal knihu s prostým názvem Traite d Escrime, v níž probírá jak šerm rapírem, tak i mečem a dalšími tradičními zbraněmi. Další svůj spisek Ragionamento nikdy nepublikoval.

  • Okolo tohoto roku spatřila světlo světa i kniha o šermu dlouhým mečem, dýkou a jednoručním mečem, včetně užívání pláště a dalších technik. Jejím autorem je Ital Girolamo Cavalcabo. Působil jako učitel na dvoře francouzského krále a kniha se proto záhy dočkala překladu do francouzštiny a později i do angličtiny.
1582
  • Podruhé vychází kniha Jeronima Sancheze de Carranza.
1584
  • Nuovo et Brieve Modo de Schermire je další z knih o šermu rapírem. Autorem je Alfonso Fallopia.
1587
  • Frederico Ghisliero nebyl mistrem, nýbrž vojákem, ale publikoval v italštině velice zajímavou knihu o španělské škole šermu - Regole do molti cavagliereschi esserciti.
1590
  • V Anglii vycházejí dvě teoretické práce o výcviku šermu, zejména rapírem. První sepsal Sir R.William a nese název A Brief Discourse of Warre. Druhou pak napsal Sir John Smythe.
1591
  • Hugenot Bertrand de Loque publikoval v Anglii pojednání Discourses of Warre and Single Combat, v jejíž první část sepsal jako ospravedlnění náboženských válek a ve druhé píše o nové formě osobních soubojů.

  • Z tohoto roku pochází rovněž anonymní kniha chovaná jako Cod. Guelf. 83.4 Aug. 4° v Herzog August- Bibliothek v Wolfenbüttelu.
1594
  • V Anglii se dočkávají překladu práce Giacoma di Grassi do své mateřštiny.
1595
  • O rozšíření šermu rapírem podle italské školy se v Anglii zasloužil Vincentio Saviolo svou knihou Practice in two bookes ... .
1597
  • Ve Francii vychází překlad díla Girolama Cavalcaba.
1599
  • Druhou dochovanou knihu o španělském stylu šermu rapírem vydal Luis Pacheco de Narvaez pod názvem Libro de las Grandezas de la Espada .... Uvádí, že vynálezcem španělské školy šermu je jeho učitel Geronimo de Carranza, ale ozřejmuje její základy daleko jasněji.

  • V Anglii napsal George Silver jedinou dochovanou původní anglickou knihu o anglickém renesančním šermu. Jmenuje se Paradoxes of Defence a pojednává o šermu mečem, puklířem, holí a dýkou.
konec století
  • Na konci století vyšel přesněji nedatovaný spis Camilla Paladiniho - Discorso sopra l´arte della scherma. Probírán je v něm šerm jednoručním mečem samostatně nebo s druhou zbraní či pláštěm v levé ruce. Dále dvouručním mečem, halapartnou a krátkou píkou.
  • V Londýně vydal u Roberta Barkera sir William Segar spis Book of Honor and Armes pojednávající ve čtyřech knihách o rytířství, chování, právních sporech, duelech atd.

Pro úplnost ještě vzpomeňme blíže nedatovatelný přepis (patrně) liechtenauerova rukopisu provedený Hansem Entnerem. Dnes v soukromé sbírce.


17. století

Ač stále ještě vycházejí učebnice šermu mečem, meč ustupuje ze scény. Dominantní osobní zbraní je rapír, resp. kord, mezi sečnými zbraněmi vládne palaš. Na významu nabývá masový výcvik vojáků v zacházení s píkou nebo mušketou. Mnoho prací se zabývá rovněž jízdním bojem. Ke konci století se objevují první práce o šermu fleretem.
Velké množství titulů vycházelo v Anglii, zatímco ve střední Evropě zmítané třicetiletou válkou byla publikační činnost značně ztížena. Jednotlivé tituly dosahovaly u vydavatelských firem mnohdy značných nákladů a nezbytnou podmínkou obchodního úspěchu byla bohatá výzdoba rytinami, často z dílny význačných umělců.


1601
  • Marco Docciolini - učebnice šermu rapírem dle italské školy Trattato in materia di scherma.
1602
  • William Bass píše text The Serving Man´s Defence, což není učebnice, ale náboženský text, v níž zbraně vystupují v metaforickém smyslu.
1603
  • Giovanni Alberto Cassani publikuje v Neapoli svou knihu o šermu mečem Essercitio militare, il quale dispone l’huomo a vera cognitione del scrimire de spada, e dell’ordinare l’essercito a battaglia ... . Vytiskla firma T. Longo. Kopie je k dispozici v Newberry Library : Case U 0 .152.

  • V Itálii žijící Němec Lelio de Tedeschi publikuje příručku o odzbrojování soupeře.
1604
  • V Benátkách vychází u R.Megliettiho reprint šermířské knihy Camilla Agrippy (Řím, 1553) Trattato di scienza d’arme et un dialogo in detta materia. Kniha má 71 stran a je doprovázena mědiryty reprodukovanými z 1.vydání. Cp. University of Illinois : RBC 796.86 Ag8t.
1605
  • Angličan George Silver vydává svou druhou knihu Bref instructions Upon my Paradoxes opět o šermu mečem a puklířem atd.
1606
  • Ital Salvatore Fabris vydává v Kodani svou slavnou učebnici šermu rapírem De lo schermo aneb Sienz e Practica d´Arme.

  • Benátčan Nicoletto Gianti vydává svou školu italského stylu šermu rapírem Scola overo Teatro.

  • Lodowick Bryskett - A Discourse on Civil Life. Šerm je zde probírán jako jedna z důležitých dovedností muže v běžném životě.

  • Marc de le Berdoudiere - Combat de seul e seul.
1607
  • Jacob II de Gheyen vydává v Amsterdamu výcvikovou příručku Maniement d'armes d'arquebuses, mousquetz, et piques. En conformite de l'ordre de monseigneur le prince Maurice, prince d'Orange ... representé par figures, par Jaques de Gheijn. Ensemble les enseignemes par escrit a l'utilite de tous amateurs des armes, et ausi pour tous capitaines & commandeurs, pour par cecy pouvoir plus facillement enseigner a leurs soldatz inexperimentez l'entier et parfait maniement dicelles armes. Amsterdam, imprimé chez R. de Baudous on les vend' aussi a Amsterdam chez J. Janssen, 1607. Některé dochované tisky nesou letopočet 1608. Cp. Newberry Library : Case 6A 76 (1607); University of Illinois : RBC Stonehill (1608).
1608
  • V Grauenhagenu vychází předchozí kniha v německém překladu jako Waffenhandlung von den Roren, Musqueten und Spiessen ... .
1609
  • Giovani Battista Gaiani publikuje knihu o šermu mečem pěšky i v sedle Arte di managgiar la spada a piedi e a cavallo.
1610
  • Otec moderního šermu a velký mistr rapíru Ital Rodolfo Capo Ferro di Cagli vydává v Sienně svou stěžejní práci Gran simulacro ... .

  • Bartolomeo Sereno vydává v Neapoli u G. B. Gargana & Lucretia Nucciho spis Trattati del cavalier Bartolomeo Sereno. Dell'uso della lancia a cavallo. Del combattere a piede alla sbarra. Et dell'imprese, et inventioni cavalieresche ...

  • John Selden - The Duel or Single Combat.
1612
  • Jacob Sutor von Baden dokončil ve Frankfurtu nad Mohanem další z velkých děl té doby s názvem Neu Kunstliches Fechtbuch.
1613
  • Antonio Quintino přivedl v Janově na svět nesmírně zajímavý spisek Gioielo di sapienza ... o osobní sebeobraně, v němž probírá nejen různé druhy boje proti člověku, ale i proti různým zvířatům.
1614
  • George Hale napsal příručku The Private Schoole of Defence, kterak vést soukromou šermířskou školu, jak postavit výuku a další praktické rady. Z knihy je patrný velký vliv italské tradice na anglické půdě.
1615
  • V Norimberku vychází kniha Kriegsman und Freyfechte od Sebastiana Heüslera. Autor čerpal zejména z italských a francouzských prací, zato ale nechal své dílo opatřit více než stovkou původních ilustrací.
1616
  • Španěl Atanasio de Ayala vydává spisek o boji tyčovými zbraněmi.

  • Heinrich Bocerus (Bocer) vydal v Tubingenu pojednání o právních aspektech válek a soubojů De bello et duello tractatus juris ... nuper ... varijs in locis recognitus ... reformatus, & denuo editus. Accessit Oration ... de privilegiis doctorum ... a Dn. Johanne Halbrittero ... dicta. Tisk Johann Alexander Cellius. Cp. Newberry Library : Case 85 .106.

  • Angličan Gervase Markham vydává v Londýně u firmy R.Higginbotham svou první knihu A schoole for young souldiers, containing in briefe the whole discipline of warre, especially so much as is meet for the captaine to teach, or the souldier to learne, that is, to trayne or to be trayned. ... - příručku pro výcvik vojáků. Cp. University of Michigan : Film Short-title catalogue no. 17387 (carton 814).

  • Také Bartolomeo Pellicciari (Pellizzari) stvořil obdobnou příručku, která vyšla v Německu pod názvem Tyrocinium. Das ist, Bericht und Ubung nach welchem angehende Soldaten sollen in allerhandt Waffen abgericht werden ... Gepracticiert ... durch Bartholomaeum Pelliciari ... und ... in italianischer Spraach publiciert ... Jetzundt aber ... in unsere Muttersprach gebracht und in Druck verfertiget. Z italštiny přeložil L.Jennis a ve Frankfurtu vytiskl A.Hummen. Cp. Newberry Library : Case U 0 .672.

  • Významný teoretik vojenství Johan Jacobi von Wallhausen publikuje ve Frankfurtu tři své práce Kriegkunst zu Pferde, Ritterkunst ... a Manuale Militare. V témže roce mu vychází v Hanoveru Künstliche Picquen-Handlung. Darinnen schrifftlich und mit Figuren dieses adeliches exercitium angewiesen und gelehret wirdt ...
1617
  • Joseph Swetnam publikuje v Anglii příručku pro šerm rapírem s názvem Schoole of the Noble and Worthy Science of Defence.

  • Vital d´Audiguler - Le vray et ancien usage des duels.
1618
  • Adam van Breen publikoval v Hágu knihu o šermu mečem, štítem, puklířem a píkou Le maniement d'armes de Nassau, avecq rondelles, piques, espees & targes; representez par figures, selon le nouveau ordre du ... Prince Maurice de Nassau ... par Adam van Breen, avecq instruction par escript pour tons cappitaines & commandeurs, nouvellement mis en lumiere. Téhož roku vyšla ve francouzském vydání jako Le maniement d´armes de Nassau, avec Rondelles, Piques, Espees et Targes .... Část přístupná Newberry Library v jako Case 6A 76.
1619
  • Joachim Koppen vydává německou práci o šermu rapírem - Newer Diskurs ... Kunst des Fechtens.

  • Giovani Battista Gaiani publikuje svou druhou knihu, tentokrát o pěších soubojích Discorso del tornear a piedi.
1620
  • Hans Wilhelm Schöffer von Dietz publikuje své dílo o šermu rapírem a dýkou dle italské školy s názvem Grundliche und eigentliche Beschreibung der freyen Adelichen und Ritterlichen Fechtkunst ... . Kniha obsahuje 672 příšerných ilustrací doplněných poznámkami.
1622
  • Francis Markham - příručka o výcviku v zacházení s píkou a mušketou Five Decades of Epistles of Warre.
1623
  • Francois Duncie - učebnice šermu L´espée de Combat.

  • Antoine Pluviel zhotovil pro Ludvíka XIII. příručku o jízdě na koni a jezdeckých turnajových disciplínách pojmenovanou Maneige royal ou l´on peut remarquer le défaut et la perfection du chevalier ... Dnes v British Museum.

  • V Londýně vyšla u firmy R.Daniell příručka o výcviku v zacházení s píkou a mušketou The military discipline wherein is most martially shone the order of drilling of ye musket and pike, 1623. Set forth in postures with the words of command and brief instructions for the right use of the same. To be exercised in musters by order from ye Lords of his Ma:ties most ho:ble Privy Counsaile. Cp. The Ohio State University : Film STC reel 1296.
1625
  • V Londýně tiskne J.Dawson druhou knihu Gervase Markhama s názvem The souldiers accidence. Or, An introduction into military discipline, containing the first principles and necessary knowledge meete for captaines, muster-masters, and all young souldiers of the infantrie, or foote bandes. Also, the cavallarie or formes of trayning of horse-troopes, as it hath beene received from the latest and best experienced armies. A worke fit for all noble, generous, and good spirits that love honor, or honorable action., opět o výcviku pěšáků i jezdců. Cp. Mikrofilm dostupný na University of Michigan : Film Short-title catalogue no. 1738, carton 814.

  • V Anglii vychází překlad díla Adama van Breen o šermu mečem, štítem, puklířem a píkou z roku 1618.
1627
  • V Boloni vydává Ital Bonaventura Pistofilo na svou dobu poměrně anachronické a výjimečné dílo Il Torneo o boji dvouručními sekerami.

  • Sir Thomas Kellie píše práci o šermu rapírem Pallas Armata.
1630
  • Vlámský mistr Girard Thibault d´Anvers vydává ve Francii knihu Academie de L´Espée o šermu rapírem podle španělské školy. Je to patrně nejpopracovanější spis své doby přebohatě doprovázený ilustracemi.
1635
  • Jean Baptiste le Perche du Coudray vydává ve Francii spis o šermu rapírem L´Exercise des armes ... .
1639
  • Ve Španělsku publikuje šermířskou příručku Luis Mendez de Carmona.

  • Jeho krajan Luis Diaz de Viedma publikuje v Barceloně.

  • K tomuto roku je datován anglický spis Pallas Armata o šermu rapírem podepsaný iniciálami G.A. a připisovaný Gideonu Ashwellovi.
1640
  • Tímto letopočtem je datován nikdy nepublikovaný rukopis Libro de la destreza berdadera de las armas, který napsal sevillský mistr šermu Mendes de Carmona.

  • V Hágu vyšel nově u H.Hondia starší spis Adama van Breen De Wapen-handelinge van schilt, spies, rapiers, en targis. Nae de nieuwe ordere, vanden ... prince van Oraignien, Mauritius van Nassauw ... Door Adam van Breen in figuren ... Cp. Newberry Library : Case 6A 76.

  • V průběhu let 1640 až 1653 vydal Ital Francesco Alfieri tři knihy o šermu rapírem La Scherma, mečem La Spadone a píkou La Picca. Knihy byly opětovně vydávány až do roku 1683.
40.léta
  • William Cavendish, markýz z Newcastle, uveřejnil svůj spisek o španělském způsobu šermu rapírem s názvem Truthe off the Sorde - dnes veden jako Harliean MS 4206. Později spatřila světlo světa i zkrácená verze pod názvem Mathematical demonstration of the Sworde - dnes Harliean MS 5219.
1653
  • Francouz Charles Besnard - Le Maitre d´arme libéral.
1657
  • Němec či Holanďan Johannes Georg Paschen napsal knihu o šermu rapírem, píkou a o zápasu Kurze, jedoch deutliche Beschreibung handelnd vom fechten auf den Stoss und Hieb.
1659
  • Richard Elton sepsal čtyřsvazkovou příručku o výcviku v zacházení s píkou a mušketou, jakož i o výcviku celých oddílů, velení a správních záležitostech. Nese název The compleat body of the art military. Divided into three books: the first, contenining the postures of the pike and musket ... the second, comprehending twelve exercises ... the third, setting forth the drawing up & exercising of regiments ... lastly, directions for ordering regiments or private companies to funeral occasions. Illustrated with variety of figures, of battail ... in a fuller manner than hath been heretofore published. The second edition with new editions, by Richard Elton ... a v Londýně ji vydala firma R. & W. Leybourn. Tato kniha se spolu s prací Barriffeovou staly základem pro vojenský systém amerických kolonií.
1660
  • Alessandro Senesio - Il Vero Maneggio di Spada.
1670
  • V Paříži vychází jedna ze stěžejních prací o nově se rozvíjejícím šermu fleretem, jejímž autorem je Philibert de la Touche.

  • Giuseppe Moriscato Pallavicini - La Scherma Illustrata.
1679
  • Theodore Verolini publikoval svou vlastní práci založenou na díle starších mistrů, zejména J.Meyera.
1686
  • De Liancour položil ve své knize L´excercise de l´epée seul základy francouzské školy šermu.

  • Revizi boloňské školy šermu novátorsky provedl Antonio Marcelli ve své knize Ragolle della scherma.
1687
  • William Hope - The Scots Fencing-master.
1690
  • Francouz Labat publikuje velice moderní a pokrokové L´Art de l´epée věnované šermu fleretem.
1692
  • William Hope - The Compleat Fencing-master.


literatura:

Surviving source material for study and recreation of martial arts, Greg Mele, 2000
Militär-historisches kriegs-lexikon (1618-1905), Gaston Bodart, Vienna and Leipzig, 1908
A Guide to Sources in Early Modern European Military History, 2.ed. J.A.Lynn, G.Satterfield, Univ. of Illinois, 1994
A Bibliography of British Military History from the Roman Invasion to the Restoration, Anthony Bruce, Munich, 1981
Catalogue général des manuscrits des bibliotheques publiques de France, Archives de la guerre, Paris, 1912-1920
Fechten im Spiegel der Zeit, Raphael Mosbach, 2001
Codices manuscripti, Hans-Peter Hils, Heft 3, 9/1983
Historical fencing text & manuals, ARMA, 1998
Třicetiletá válka, Petr Klučina, 2000


Roman von Müschwerk
10.2.2003