Ougenweyde
Rabenballade
Rotes Haar
Vor Vollen Schlüsseln



Ougenweyde

(Pseudo Neidhardt von Reuenthal)

Nu ist der küele winder gar zergangen,
diu naht ist kurz, der tac beginnet langen,
sich hebet an ein wünneclichiu zit
diu all der werlde vreude giht
baz gesungen nie der vogel e noch sit.

Komen ist uns eine liehtiu Ougenweyde
man siht der rosen wunder uf der heide,
die bluomen dringent durch das gras
wie schone ein wise getouwet was,
da mir min geselle zeinem kranze las!

Der walt hat siner grise gar vergezzen,
der meie ist uf ein grüenez zwi gesezzen,
er hat gewunnen loubes vil,
bint dir balde, trutgespil
du weist wol, daz ich mit einem ritter wil.

Daz gehörte der mägde muoter tougen
sie sprach "behalte hinne vür din lougen.
din wankelmuot ist offenbar
wint ein hüetel um din har.
du muost an die dinen wat, wilt an die schar.

"Muoter min wer gap iu daz ze lehen,
daz ich iuch miner waete solde vlehen?
dern gespunnet ir nie vadem.
lazet ruowen solhen kradem.
wa nu slüzzel? sliuz uf balde mir das gadem."

Diu wat diu was in einem schrin versperret.
daz wart bi einem staffel uf gezerret.
die alte ir leider nie gesach
do daz kint ir kisten brach,
do gesweic ir zunge, daz si niht ensprach.

Dar uz nahm si daz röckel also balde.
daz was gelegen in maniger kleinen valde.
ir gürtel was ein rieme smal
in des han von Riuwendal
warf diu stolze maget ir gickelvehen bal.

Pastva pro oči



Nyní studená zima končí,
noci se krátí, dny se začínají prodlužovat,
čas rozkoší blíží se,
celý svět se raduje,
ptáci pějí z vesela.

Pojďte se podívat na tu pastvu pro oči,
můžete uvidět zázrak růží na louce,
květy rozkvétají v trávě,
jak krásný pohled to skýtá,
teď mé přítelkyně, viňte věnce !

Les má svůj
květen je
je dobře oděn listím,

domníváš se správně, chci s nějakým rytířem být.

Zaslechli jsme, kterak matka hubuje dívku,
pravila: "

zapleť si vlasy do copu.
musíš si dávat pozor na své šaty.

"Matko má



.

Ty šaty, ty byly




Rotes Haar

Im Sommer war das Gras so tief,
dass jeder Wind daran vorüberlief.
Ich habe da dein Blut gespürt
und wie es heiss zu mir herüberrann.
Du hast nur meine Stirn berührt,
da schmolz er auch schon hin, der harte Mann,
weils solche Liebe nicht tagtäglich gibt...
Ich hab mich in dein rotes Haar verliebt.

Im Feld den ganzen Sommer war
der Mond so rot nicht wie dein Haar.
Jetzt wird es abgemäht, das Gras,
die bunten Blumen welken auch dahin.
Und wenn der rote Mond so blass
geworden ist, dann hat es keinen Sinn,
dass es noch weisse Wolken gibt...
Ich hab mich in dein rotes Haar verliebt.

Du sagst, dass es bald Kinder gibt,
wenn man sich in dein rotes Haar verliebt,
so rot wie Mohn, so weiss wie Schnee.
Im Herbst, mein Lieb, da kehren viele Kinder ein,
warum solls auch bei uns nicht sein?
Du bleibst im Winter auch mein rotes Reh
und wenn es hundert schönere gibt...
Ich hab mich in dein rotes Haar verliebt.

Rudé vlasy

V létě byla tráva tak hluboká,
že každý vítr na tom ...
Já cítil jsem tady tvoji krev
a
Ty jsi se dotkla jen mého čela,
Tu již tál i on, ten tvrdý muž,
protože taková láska nebývá každý den...
Zamiloval jsem se do tvých rudých vlasů.

V poli celé léto nebyl
ten měsíc tak rudý jako tvé vlasy.
Nyní bude pokosena, ta tráva,
ty pestré květiny tam také uvadají.
A když ten rudý měsíc tak pobledl,
pak to nemá žádný mysl,
...
Zamiloval jsem se do tvých rudých vlasů.

Ty řekneš, že budeš brzo dítě mít,
když se muž zamiluje do tvých rudých vlasů,
tak rudých jako mák, tak bílá jako sníh.
Na podzim, můj milý, tu přibude mnoho dětí,
proč by také u nás nemohlo být?
Ty zůstaneš i v zimě mou červenou dívkou
...
Zamiloval jsem se do tvých rudých vlasů.



Vor vollen Schüsseln

Vor vollen Schüsseln muss ich Hungers sterben,
am heissen Ofen frier ich mich zu Tod,
wohin ich greife fallen nichts als Scherben,
bis zu den Zähnen geht mir schon der Kot.
Und wenn ich lache, habe ich geweint,
und wenn ich weine, bin ich froh,
dass mir zuweilen auch die Sonne scheint,
als könnte ich im Leben ebenso
zerknirscht wie in der Kirche niederknien ...
ich, überall verehrt und angespien.

Nichts scheint mir sichrer als das nie Gewisse,
nichts sonnenklarer als die schwarze Nacht.
Nur das ist mein, was ich betrübt vermisse,
und was ich liebte, hab ich umgebracht.
Selbst wenn ich denk, dass ich schon gestern war,
bin ich erst heute abend zugereist.
Von meinem Schädel ist das letzte Haar
zu einem blanken Mond vereist.
Ich habe kaum ein Feigenblatt, es anzuziehn...
ich, überall verehrt und angespien.

Ich habe dennoch soviel Mut zu hoffen,
dass mir sehr bald die ganze Welt gehört,
und stehn mir wirklich alle Türen offen,
schlag ich sie wieder zu, weil es mich stört,
dass ich aus goldnen Schüsseln fressen soll.
Die Würmer sind schon toll nach meinem Bauch,
ich bin mit Unglück bis zum Halse voll
und bleibe unter dem Holunderstrauch,
auf den noch nie ein Stern herunterschien,
François Villon, verehrt und angespien.

U plných mís

U plných mís musím já hlady zmírat,
u žhavých kamen mrznu k smrti,


A když se směji, pláču,
a když pláču, jsem veselý,
















Mám přece tolik odvahy,
že co nevidět mi bude patřit celý svět
a ona mi skutečně všechny dveře otevírá,
udeřím do nich znova,
neboť mi překáží,
já povinen byl ze zlatých mís žrát.



Rabenballade

Auf einem Baum drei Raben stolz
Oh weh oh weh oh Leid oh weh
Auf einem Baum drei Raben stolz
Sie warn so schwarz wie Ebenholz
Sie warn so schwarz wie Ebenholz

Der eine sprach: Gefährte mein
Wo soll die nächste Mahlzeit sein
In jenem Grund auf grünem Feld
Ruht unter seinem Schild ein Held
Ruht unter seinem Schild ein Held

Seine Hunde liegen auch nicht fern
Sie halten Wacht bei ihrem Herrn
Seine Falken kreisen auf dem Plan
Kein Vogel wagt es ihm zu nahn
Kein Vogel wagt es ihm zu nahn

Da kommt zu ihm ein zartes Reh
Ach das ich meinen Liebsten seh
Sie hebt sein Haupt von Blut so rot
Der Liebste den sie küsst war tot
Der Liebste den sie küsst war tot

Sie gräbt sein Grab beim Morgenrot
Am Abend war sie selber tot
Ach großer Gott uns allen gib
Solch Falken solche Hund solch Lieb
Solch Falken solche Hund solch Lieb.

Balada o havranech

Na stromě tři hrdí havrani,
ouvej, ouvej, ó běda, ouvej,
na stromě tři hrdí havrani,
byli tak černí jako eben,
byli tak černí jako eben.

Jeden z nich pravil: přátelé moji
kde je naše příští jídlo,
támhle na zemi na zeleném poli
leží pod svým štítem rek,
leží pod svým štítem rek.

Jeho psi leží opodál,
drží stráž u svého pána,
jeho sokoli krouží nad plání,
žádný pták se k němu neodváží přiblížit,
žádný pták se k němu neodváží přiblížit.

Tu k němu přichází štíhlá dívka,
ach, to musí být jeho milá,
zvedá jeho hlavu krví červenou,
ten milý co jí líbal je mrtvý,
ten milý co jí líbal je mrtvý.

Kope mu hrob v ranních červáncích,
navečer byla sama mrtva,
ach, velký Bože, dopřej nám všem
takové sokoly, takové psy a takové milé,
takové sokoly, takové psy a takové milé.



Roman von Müschwerk
15.10.2001